Jde parkem Malmaisonským kde v písek do pěšin(J6m)
platany staré sypou svůj protrhaný stín(J6m)
krok jeho je dnes volný dnes prvně po letech(J6m)
se může takto loudat už není na nic spěch(J6m)
Jde hlava sporovlasá je těžce skloněna(J6m)
a modrá ocel očí je šedě zkalena(J6m)
tichounce šumí stromy tich pták jenž na zem slít(J6m)
jak všechno by se bálo jej z dumy vyrušit(J6m)
Což vzpomíná Ó moh by Je tomu málo let(J6m)
to bylo po Marengu hřměl jménem jeho svět(J6m)
ne roky století už šel tady silen mlád(J6m)
a hrdým snům svým chystal se věčný život dát(J6m)
Zde Josefina šla s ním ta jediná z všech žen(J6m)
již v pravdě rád měl kdysi teď spí už věčný sen(J6m)
zde díval se jí v oči v ten modrý nebes jas(J6m)
a snil jak korunu dá v ten rusohnědý vlas(J6m)
ne nevzpomíná Myslí Ó přemýšlet by moh(J6m)
o zvratu věcí lidských Z Korsiky vyšel hoch(J6m)
a stal se sudbou světa nadzemský strašný zjev(J6m)
dnes koruna je v blátě a bláto to je krev(J6m)
Moh přemýšlet by teskně jak druhé ženě je(J6m)
jež přinesla mu věnem dob šťastných naděje(J6m)
na dítě myslit moh by jež králem římským zval(J6m)
a s jehož vlásků zlatem si tak rád kdysi hrál(J6m)
Ne nepřemýšlí cítí Jen hroznou cítí tíž(J6m)
že vše je zakončeno a nenávratno již(J6m)
ta tíž je pusta hlucha bez jmena bez slova(J6m)
krev hlava duše jeho vše jako z olova(J6m)
A mdlá je tíž ta k smrti A nese ji tak sám(J6m)
jen chvilkou pojem všeho se těžce kmitne tam(J6m)
však už je bezbolestný i stesku není tu(J6m)
jak poučka je vědy jak pravda bez citu(J6m)
Že Osud nelítostný Jej nyní odhodil(J6m)
jak nástroj nepotřebný Že není že už byl(J6m)
A Marengo a Slavkov že v říši bájek šlo(J6m)
Že není Jena Friedland Že jest jen Waterloo(J6m)
Co bude Ví kde skončí ten postřelený pták(J6m)
Ví kam jej vody nesou kdys pyšnou loď teď vrak(J6m)
Ví kam jím vítr smykne mrak smutný ztemnělý(J6m)
když byl své vody vylil a blesky vyhřměly(J6m)
Hle bledá žena v smutku zde kráčí Jemu vstříc(J6m)
má oči vyplakané a zmučenou má líc(J6m)
oh Hortense dcera jeho Vznes hlavu zjasnil vzhled(J6m)
a jako v časech dávných vykročil spěšně v před(J6m)
I ona v ten svůj pohled vší mocí nutí mír(J6m)
On Veličenstvo řek jí a ona Jemu Sire(J6m)
a hned se rozhovořil o parku o stromech(J6m)
a drahé Josefině kdys paní věcí těch(J6m)
Že každý strom a keřík a každá květina(J6m)
na dobrou císařovnu Mu stále vzpomíná(J6m)
jak milovala všecko Pro její skleníky(J6m)
že dával palmy vozit až z dálné Afriky(J6m)
Že sama květem byla Sám ruský car to byl(J6m)
jenž luznou něhou její se do opravdy spil(J6m)
Před smrtí její krátce Tak směti umřít v čas(J6m)
že největším z všech darů jímž Osud blaží nás(J6m)