LA GLOIRE.
(Stará žebračka a jednonohý žebrák sedí na schodech chrámových.
Čas: po 5. květnu 1821.)
Žebračka:
Velmožná dámo, smilujte se, prosím,
nad starou, chorou, opuštěnou ženou!
Eh, přešla jako páv a hodila mi
jen pohled štítivého povržení – –
Tak dokonal už, dokonal náš císař,
už nevrátí se mocnář spravedlivý!
Už nevrátí se, aby podle zásluh
odměnil všecko! Zavezli jej v dálku
jak lapeného lupiče a vraha
a přikovali k skále v širém moři –
Žebrák:
a ženu vzali mu i dítě jeho
i korunu a Francii a všecko – –
Milosti vaši, pane smilujte se
nad mrzákem, jenž krev a zdraví svoje
273
dal za Francii! Slitujte se, pane! –
Jdi, lotře podlý, fuň, jdi k svému bohu
jak fariseus – ten bůh tebe hoden
jak ty jsi jeho!
Žebračka:
Kdyby světem vládl
bůh opravdu, pak o svět by se staral
a v Tuileriích neseděl by nyní
ten tlustý hlemýžď, líný, tupý Bourbon,
a císař náš by dlel dnes mezi námi!
Vždyť jistě ho tam lotři otrávili,
by mohli ležet s klidem na svých hříších.
Žebrák:
Proč vzali nám ho? Šli jsme je snad prosit
o toho Bourbona? A přáli my si,
by přišli pořádati naše věci?
Žebračka:
Mé vzácné dámy, smilujte se, prosím!
Nikoho nemám, stará, chorá žena! –
Oh, figury vy tvrdé, nafintěné
čert vezmi vás! – A kosti dětí mojich
po světě leží. Pod zdmi Salamanky
můj nejstarší a u Esslingu druhý
a třetí rozdrcen byl u Wagramu
274
a čtvrtý zmrzl v Rusku. Zaplakala
já za nimi si, ale kdybych měla
jich deset ještě, a můj císař chtěl jich,
já dala bych je. Když byl volán třetí
a zařaděn byl k husarskému pluku,
dal zavolat mě císař, pochválil mě
a vysadit dal doživotní pensi –
tak poctil matku Napoleon císař,
tak vyznamenal. Přišel Bourbon hnusný,
hned pensi škrtli, z úřadu mě hnali
a hrozili mi, ba, i vysmáli se,
bych k císaři si stěžovati došla!
Žebrák:
Ó pane plukovníku, smilujte se,
jsem voják starý, invalida bědný! –
Jak řinčí šavlí, hejsek dvorních parket
a patolízal! Kterak podíval se
s odporem na tu dřevěnou mou nohu!
Žebračka:
A kdes ji nechal, nebožku svou, ležet?
Žebrák:
U Eylau, matko. Ale i tu druhou
bych císaři dal. Nic mi nescházelo,
já dřevem nahradil ji. A můj císař
275
byt vykázal mi v domě Invalidů
i stravu dal i pensi. Tak jsme žili
jak ptáci bezstarostní v teple slunce
a vzpomínali na tažení slavná
a poslouchali zvěsti nové slávy.
A když se z Ruska navrátil náš císař,
k nám přišel vyslechnout, zda všeho máme
a řek mi – na dvoře jsme stáli řadou –
řek přede všemi: – Viď, my byli spolu
už u Slavkova. – Po Waterloo Bourbon
nás vyhnati dal. Všecko, všecko zašlo
s ním, s císařem nám. Svět jsme naplnili
svou slávou nikdy před tím nevídanou. –
Žebračka:
A sedíme teď, žebráme a lkáme!
A velký císař prodán loupežníky,
a Francii v líc plijí darebáci,
a naše sláva roztrhána v cáry
na hrobech leží. Teď je císař mrtev –
proč ještě žíti, když už nelze čekat?
Žebrák:
Už nevrátí se.
Žebračka:
Ty má stará hlavo,
jak se jen v tobě směstnat může všeckovšecko,
276
co v paměti máš? Šli jsme do Versaillu
pro krále Ludvíka a vedly jsme jej
i s pyšnou Rakušankou do Paříže,
my, ženy pouze. Hochy dva jsem tenkrát
za ruce vzala, aby svědky byli
divadla toho. Viděla jsem potom,
jak tlustý Bourbon sešel guillotinou,
jak Francie svých vředů pozbavená
se vztýčila a poslala své děti
v boj na hranice proti záškodníkům.
A přišel on, náš císař, naše sláva
a světem hřměl a my jen poslouchali
zvěst za zvěstí o velikosti jeho
a velikosti naší!
Žebrák:
Hlasy varhan
zní přitlumeně k tonům lidských hrdel –
hleď, ti tam chválí svého pánaboha,
že všecko je, jak je. Už zdá se, matko,
že dlaně naše zůstanou zas prázdny,
neb nedá-li ta zbožná lidská duše
sous žebráku, než vejde k svému bohu,
když od něho jde, dojista už nedá.
Žebračka:
Hlad naposledy máš snad, jednonohý?
277
Zde chleba kus je. Rozdělme se, jezme!
Jez, slávo Francie! My oba, muži,
jsme slávou její a náš mrtvý císař
je také slávou, on je přede všemi –
no, no, no, muži, brečíš jako baba –
jak já teď –
ale co nám také zbývá? –
278
OBSAH.
Buržoa7
První konsul (1800)10
Me de Staël a Napoleon15
Beethoven (Po 20. květnu 1804)16
Madame Mère18
Císař a papež (30. listopadu 1804)19
David malující „Korunovaci“27
Jeho dopoledne z r. 180532
Na bojišti u Slavkova (1805)60
Vlastenci I. (Po Slavkově)63
II. (Po Jeně a Auerstädtu)66
Eylau (8. února 1807)69
Lisette (Eylau 1807)74
Vlastenci III. (Po Eylau a Friedlandu)81
Dva kozáci (V Tilsitu 25. června 1807)83
Friedrich Wilhelm III.85
Franz II.88
Josefina91
Pod hvězdnatým nebem u Aspern (20. května 1809)92
Skřivani (1809)102
U Wagramu (6. července 1809)104
General Lasalle106
Pětadvacet Písečáků107
Po bitvě u Wagramu110
Vlastenci IV. (Po Wagramu)113
Goethe (1809)117
Jeden z velké armady119
Ku sňatku J. V. císaře a krále Napoleona a J. C. V.
Marie Louisy (1810)121
Friedrich Gentz (1810)123
Dítě (20. března 1811)126
Marie Louise128
U kolébky římského krále129
Vlastenci V. (Do Ruska)131
Alexander I. (U klekátka)135
Maršal Lefebvre139
Poláci (1812)144
Večer 1812 (Osm vojáků sedí okolo ohně)147
[279]
Borodino I. (7. září 1812)153
II. (Reduta Rajevského)155
1812 (Sergeant Dubois vypravuje o návratu z Ruska)157
Vlastenci VI. (Po Rusku)184
Schulze a Müller (1813)187
V zákoutí dějin190
Španěl (U Lipska 15. října 1813)192
Po bitvě u Lipska (Oda rakouského spisovatele)198
1814 202
Ve Fontainebleau (6. dubna 1814)204
Vlastenci (1814)208
Paříž (1814)212
Vídenský kongres (Na plesu u knížete Metternicha)215
Vlastenci VII. (18131815. Po návratu z Elby)231
Waterloo I. (Neděle 18. června 1813)235
II. 238
Fouché241
Vlastenci VlIl. (Po Waterloo)242
V červenci 1815245
Břehy Francie248
Metternich251
Otec252
Maršal Macdonald254
Sainte-Hélene, petite ile259
Béranger262
Müller a Schulze (1819)264
Ecce homo (Sv. Helena, 5. května 1821)268
La gloire273
E: až; 2004
[280]