LEO X.
1-1Když papežství nám bylo jednou dáno,
1-2tož užijme ho! Venus vládla Římem
1-3za Alexandra, Julius byl Martem,
1-4teď sladká Pallas na trůně tam sedí,
1-5jak moudrý Bembo řek, a pravdou bude,
1-6neb básník vždy byl prorokem a věštcem.
1-7Však Bibiena tamhle, syn náš, tuším,
1-8že Venuše se dosud neodřekl,
1-9a v koupelně své, jejíž stěny zdobil
1-10náš Raffael mu, svatyni jí zřídil
1-11a pilně holubičky obětuje,
1-12jak slyšeli jsme... Bibieno milý,
1-13vy Palladu jen ústy vyznáváte
1-14a srdce pěnorozence se koří –
1-15toť haeresie, my však udělujem
1-16papežskou absoluci hříchům vašim,
1-17neb léta zdobí stříbrem hlavu vaši,
1-18a nezbytností nucen, obrátíte
1-19se záhy ku Palladě šedooké...
1-20Ostatně, Bembo, jak je s vaším srdcem?
137
2-1Je na svém místě v levé straně hrudi
2-2či ještě ve Ferraře kdesi bloudí
2-3pod okny zlatovlasé Lukrezie?
3-1Přátelé pijte! Zdržel nás dnes velmi
3-2náš kaplan kázáním, ač nařízeno,
3-3že čtvrt hodiny pouze smí nám kázat.
3-4Však prominout mu chceme smělost tuto,
3-5neb slohem ladným, hodným Cicerona,
3-6porovnal Olymp s nebem, Hades s peklem
3-7a duhu míru sklenul, pod níž žije
3-8podstata bohů starých s božstvem naším.
3-9Zvlášť pěkně řekl, kterak luzná Venus
3-10se proměnila v nazaretskou dívku
3-11a světu boha davši, opět trůní,
3-12co paní cherubínů v říši nebes.
3-13Z Horace citát umístil též vhodně
3-14o užití dne, dokud nohy naše
3-15jsou křepky, dokud lze nám ještě lehce
3-16zaplašit mrzuté s čel vrásky stáří.
3-17A jaký skvostný nápad měl ten kaplan,
3-18že při té svatbě v Káni Galilejské
3-19dal Kristu říci: „Dejte na stůl víno,
3-20jež lisováno je za konsulatu
3-21Torquata mého“ – oh, můj sladký Horac!
3-22Ten kaplan ostatně je bystrá hlava,
138
3-23a připomeňte, Bembo, jméno jeho,
3-24jak prebenda se uprázdní kde slušná;
3-25hlav takých jasných potřebí je církvi.
4-1Vy, Sadoleto, poeto náš vtipný,
4-2jenž Martiala jistě zastíníte,
4-3vy zmínil jste se o Lutheru včera,
4-4a valnou část dne musili my myslit
4-5na toho mnicha... Ano, Horac praví:
4-6„Hrozivá mračna zahalují nebe
4-7a v dešti, sněhu Zeus sestupuje.
4-8A lesy sténají a moře úpí,
4-9nad thráckým severem“severem.“ Hle, tolik pravdy
4-10náš starý básník prorokoval tady
4-11o časech našich. Drsní Němci vstali
4-12a nečistýma rukama se sápou
4-13na stolici tu naši apoštolskou,
4-14jejížto nohy do čtyř úhlů světa
4-15jsou postaveny. Tou, jež na severu
4-16v Německu stojí, tou nám otřásají.
4-17Chlapisko ono, Luther, selský hrubec,
4-18ve mnišské kutně, pomatenec jakýs,
4-19nám laje, hrozí. A kde jeden začne,
4-20hned houf se sběhne, což je zvykem luzy,
4-21a přizvukují. Káží, píší, tisknou
4-22ostudné pamflety a pasquilety –
139
4-23my přeložit si některé z nich dali
4-24a užasli: v nich není formy, slohu,
4-25ni myšlenek – vše výron nízkých duší
4-26a myslí blátivých. Je škoda věčná,
4-27že umění, jež ulehčuje šířit
4-28poklady starých básnířů a vědců,
4-29tu útěchu všech povznesených duší,
4-30zároveň takto musí zobecňovat
4-31i špínu nevkusnou i nízkost sprostou.
4-32Sám Sadoleto necení výš Luthra
4-33a to už značí přece víc než dosti,
4-34vždyť, Sadoleto můj, my známe všecko:
4-35my známe vaše sympathie k Němcům
4-36– jak jmenují se jenom? Stur a Svarzerd
4-37ah, marná snaha, italský náš jazyk
4-38těch barbarských jmen říci nedovede –
4-39nic, Sadoleto, my jsme snášenlivi,
4-40nám stačí už, že s námi odsoudíte
4-41chlapisko Luthra – Svarzerdům i Sturům
4-42své sympatie dávejte jen dále...
5-1Hle, vytýkají řečí nevybranou
5-2odpustků prodávání mnichům našim.
5-3Kam jdou ty sumy? Máme my v svých truhlách
5-4v Andělském hradě aspoň tisíc skudů?
140
6-1A měli jsme kdy? Pasquino nám vyčet,
6-2že trojí papežství my spotřebujem,
6-3tož své a svého předchůdce a toho,
6-4jenž po nás přijde. V tom je mnoho pravdy,
6-5však k naší cti jen. Stavíme chrám Petrův
6-6a vyzdobujem vším, co bozi dali
6-7za úděl duchům zvláště vyvoleným,
6-8kostely svatých, hroby mučenníků
6-9i palác náš, kde sídlí hlavy církve.
6-10Když Bůh náš jménem Zeva vládl světu,
6-11tu Římané i Řeci starali se,
6-12by skvostný dům měl on i bozi druzí,
6-13a nikdo nereptal a nevzepřel se –
6-14má teď být jinak? Ubohý ten člověk,
6-15jenž na Golgathě v hrozných mukách skonal,
6-16po smrti časné Bohem jsa má žíti,
6-17jak brusič nožů kdesi v temné kobě?
6-18A vinou je, že sami též žít chceme
6-19v příslušné míře, jak ji vyžaduje
6-20náš stav a hodnost naše? Nad císaři
6-21a všemi králi postaven je papež,
6-22jak stříbro nad olovem. Kdyby Luther
6-23byl papežem – však nejednal by jinak.
6-24Což nevěříme? – Jaké výtky tedy?
6-25Vždyť hory přenesla by naše víra
6-26a lásku máme k lidstvu bezeměrnou,
141
6-27že jen ta víra naše jest jí rovna.
6-28Což nesvědčí o dobrém srdci našem
6-29že za vezdejší peníz dovoluje
6-30získati duším blaho nebes jednou?
6-31Neb klíče mít a nechtít otevříti,
6-32toť znakem tvrdosti by srdce bylo.
6-33A trestající meč pak dán nám k tomu,
6-34by vlky zbíjel, kteří v rouše ovčím
6-35se stádem smíšeni se připližují
6-36k ovčínům našim. Tak jsme nešetřili
6-37ni kardinalů – sám jste četl, Bembo,
6-38rozsudek na smrt bratru Petruccimu,
6-39jenž zákeřně nám po životě sáhl,
6-40a víte také, že jsme v chvíli oné,
6-41když Roland černoch hrdlo jeho rdousil
6-42v Andělském hradě, na modlitbách dleli
6-43a duši jeho absoluci dali
6-44in articulo mortis – neví Luther,
6-45že meč náš byl a jest vždy nabroušený?
6-46Sto roků tomu, kdy se český blouznil,
6-47magister Jan Hus vzepřel svaté církvi
6-48a upálen byl. Upálen byl také
6-49mnich dominikan v mojí Florencii,
6-50jenž nad papežem za soudce se činil....
6-51Lva doupětem jest katolická církev,
6-52jež Faedrus líčí: mnoho stop jde k němu
142
6-53odvážných zvířat, ale žádná z něho...
6-54Počkáme zatím, zdali císař pozná
6-55kam jdou ty spády, má též meč svůj v ruce
6-56a také ví, že povinnosti jisté
6-57jsou připoutány na tu hodnost jeho.
7-1– Dost takých řečí! To jsou plaché mráčky,
7-2jež modrem poledního nebe v dálku plynou,
7-3ať sever mračí se, zde slunce máme,
7-4a na severu bude také jasno!
8-1– Ti špatní veršovníci obdrželi
8-2své bití včera? Troufalost to drzá
8-3předstoupit před nás s kulhavými rytmy!
8-4Však jeden myšlenku měl dobrou: Onen,
8-5jenž prosil nebesa, by ponechala
8-6nás ještě tady, jež jsme blahem světu,
8-7neb v nebi beztoho že místa není –
8-8ten tedy také dostal svoje bití
8-9za disticha svá? Právem, mohl vědět,
8-10že nedáme své ucho urážeti
8-11takovým hexametrem bez caesury.
8-12Však bolestné mu chceme dáti nyní,
8-13vy, Bembo, dukátů mu dejte dvacet
8-14a nejsou-li, tož z prvých, které přijdou,
8-15mu dvacet a což, padesát mu dejte.
143
9-1Je šťastna vláda naše, nedáme si
9-2ji kalit stínem. Na bozích je pouze,
9-3by přidali nám hojně roků žití,
9-4ta léta aspoň, která odepřeli
9-5plát světlu Raffaela... Když jsme včera
9-6po honu jeli dolů s Quirinalu,
9-7stál messer Buonarrot v zahrádce své
9-8a klaně se nám, posupně nás měřil
9-9škaredem očí. Vzpomněli jsme při tom
9-10na Raffaela, slzy se nám draly
9-11do teskných zraků: Buonarrot tady,
9-12zatrpklý, hrubý, nehorázný medvěd –
9-13a Raffael, syn Gracií, jít musil
9-14se sladkým uměním svým v říši stínů!
9-15Nám pozřít nelze bez žalného stesku
9-16na Sixtiny strop, na Soud za oltářem,
9-17jenž messer Buonarrot Juliovi
9-18vyrobil kdysi... jaké sladké písně
9-19by Raffael byl barvami tu zapěl!...
10-1Fra Marianno, ty, jenž pevně věříš,
10-2že modlitba tvá na andělských křídlech
10-3je donášena k Nejvyššího trůnu,
10-4modli se za nás, bychom žili dlouho!
10-5Slib Jemu, že chcem obnoviti pevně
10-6jednotu církve, že chcem dostavěti
144
10-7svatému Petru jeho basiliku,
10-8že zahnat chceme nazpět do Asie
10-9velkého Turka a tam vyrvat jemu
10-10Nazaret, Golgathu a Jerusalem.
10-11Ať Nejvyšší všech bohů dopřeje nám
10-12dlouhého věku, a jak slunce světlem
10-13my chcem vás všechny zasypati štěstím,
10-14přátelé naši! Bibieno, Bembo
10-15a Sadoleto, kteří podpíráte
10-16nás věhlasem svým v těžké správě církve,
10-17i vás, poeti, kteří v klidu chvílích
10-18náš sluch i ducha osvěžíte verši,
10-19jež Musy latinské vám našeptaly!
10-20Vás všechny, všechny zahrnout chcem štěstím,
10-21a tak vám všechno má být vyplněno,
10-22že nebudete touhy mít ni přání!
10-23Jen žít, jen žít chcem!...
11-1Kde však dneska mešká
11-2sbor hudců našich? Dobré jídlo bez nich
11-3nechutná nijak, nejlepší pak víno
11-4se stává lepším, provázeno hudbou.
11-5A hudba dále veselí je zdrojem,
11-6a veselost je medikem, jenž umí
11-7jediný z lékařů všech zdloužit život.
11-8Tož hudce sem a zavolejte šašky,
145
11-9ať vysypou své vtipy na nás všechny!
11-10Jest život lidský nejkrásnější v chvíli,
11-11když hledíme v něj zrakem plným slzí,
11-12těch ovšem, které vžene proudem v oči,
11-13bránice hlučným smíchem roztřesená!
146