LEO X.

Josef Svatopluk Machar

LEO X.
1-1Když papežství nám bylo jednou dáno, 1-2tož užijme ho! Venus vládla Římem 1-3za Alexandra, Julius byl Martem, 1-4teď sladká Pallas na trůně tam sedí, 1-5jak moudrý Bembo řek, a pravdou bude, 1-6neb básník vždy byl prorokem a věštcem. 1-7Však Bibiena tamhle, syn náš, tuším, 1-8že Venuše se dosud neodřekl, 1-9a v koupelně své, jejíž stěny zdobil 1-10náš Raffael mu, svatyni jí zřídil 1-11a pilně holubičky obětuje, 1-12jak slyšeli jsme... Bibieno milý, 1-13vy Palladu jen ústy vyznáváte 1-14a srdce pěnorozence se koří – 1-15toť haeresie, my však udělujem 1-16papežskou absoluci hříchům vašim, 1-17neb léta zdobí stříbrem hlavu vaši, 1-18a nezbytností nucen, obrátíte 1-19se záhy ku Palladě šedooké... 1-20Ostatně, Bembo, jak je s vaším srdcem? 137 2-1Je na svém místě v levé straně hrudi 2-2či ještě ve Ferraře kdesi bloudí 2-3pod okny zlatovlasé Lukrezie? 3-1Přátelé pijte! Zdržel nás dnes velmi 3-2náš kaplan kázáním, ač nařízeno, 3-3že čtvrt hodiny pouze smí nám kázat. 3-4Však prominout mu chceme smělost tuto, 3-5neb slohem ladným, hodným Cicerona, 3-6porovnal Olymp s nebem, Hades s peklem 3-7a duhu míru sklenul, pod níž žije 3-8podstata bohů starých s božstvem naším. 3-9Zvlášť pěkně řekl, kterak luzná Venus 3-10se proměnila v nazaretskou dívku 3-11a světu boha davši, opět trůní, 3-12co paní cherubínů v říši nebes. 3-13Z Horace citát umístil též vhodně 3-14o užití dne, dokud nohy naše 3-15jsou křepky, dokud lze nám ještě lehce 3-16zaplašit mrzuté s čel vrásky stáří. 3-17A jaký skvostný nápad měl ten kaplan, 3-18že při té svatbě v Káni Galilejské 3-19dal Kristu říci: „Dejte na stůl víno, 3-20jež lisováno je za konsulatu 3-21Torquata mého“ – oh, můj sladký Horac! 3-22Ten kaplan ostatně je bystrá hlava, 138 3-23a připomeňte, Bembo, jméno jeho, 3-24jak prebenda se uprázdní kde slušná; 3-25hlav takých jasných potřebí je církvi. 4-1Vy, Sadoleto, poeto náš vtipný, 4-2jenž Martiala jistě zastíníte, 4-3vy zmínil jste se o Lutheru včera, 4-4a valnou část dne musili my myslit 4-5na toho mnicha... Ano, Horac praví: 4-6„Hrozivá mračna zahalují nebe 4-7a v dešti, sněhu Zeus sestupuje. 4-8A lesy sténají a moře úpí, 4-9nad thráckým severem“severem.“ Hle, tolik pravdy 4-10náš starý básník prorokoval tady 4-11o časech našich. Drsní Němci vstali 4-12a nečistýma rukama se sápou 4-13na stolici tu naši apoštolskou, 4-14jejížto nohy do čtyř úhlů světa 4-15jsou postaveny. Tou, jež na severu 4-16v Německu stojí, tou nám otřásají. 4-17Chlapisko ono, Luther, selský hrubec, 4-18ve mnišské kutně, pomatenec jakýs, 4-19nám laje, hrozí. A kde jeden začne, 4-20hned houf se sběhne, což je zvykem luzy, 4-21a přizvukují. Káží, píší, tisknou 4-22ostudné pamflety a pasquilety 139 4-23my přeložit si některé z nich dali 4-24a užasli: v nich není formy, slohu, 4-25ni myšlenek – vše výron nízkých duší 4-26a myslí blátivých. Je škoda věčná, 4-27že umění, jež ulehčuje šířit 4-28poklady starých básnířů a vědců, 4-29tu útěchu všech povznesených duší, 4-30zároveň takto musí zobecňovat 4-31i špínu nevkusnou i nízkost sprostou. 4-32Sám Sadoleto necení výš Luthra 4-33a to už značí přece víc než dosti, 4-34vždyť, Sadoleto můj, my známe všecko: 4-35my známe vaše sympathie k Němcům 4-36– jak jmenují se jenom? Stur a Svarzerd 4-37ah, marná snaha, italský náš jazyk 4-38těch barbarských jmen říci nedovede – 4-39nic, Sadoleto, my jsme snášenlivi, 4-40nám stačí už, že s námi odsoudíte 4-41chlapisko Luthra – Svarzerdům i Sturům 4-42své sympatie dávejte jen dále... 5-1Hle, vytýkají řečí nevybranou 5-2odpustků prodávání mnichům našim. 5-3Kam jdou ty sumy? Máme my v svých truhlách 5-4v Andělském hradě aspoň tisíc skudů? 140 6-1A měli jsme kdy? Pasquino nám vyčet, 6-2že trojí papežství my spotřebujem, 6-3tož své a svého předchůdce a toho, 6-4jenž po nás přijde. V tom je mnoho pravdy, 6-5však k naší cti jen. Stavíme chrám Petrův 6-6a vyzdobujem vším, co bozi dali 6-7za úděl duchům zvláště vyvoleným, 6-8kostely svatých, hroby mučenníků 6-9i palác náš, kde sídlí hlavy církve. 6-10Když Bůh náš jménem Zeva vládl světu, 6-11tu Římané i Řeci starali se, 6-12by skvostný dům měl on i bozi druzí, 6-13a nikdo nereptal a nevzepřel se – 6-14má teď být jinak? Ubohý ten člověk, 6-15jenž na Golgathě v hrozných mukách skonal, 6-16po smrti časné Bohem jsa má žíti, 6-17jak brusič nožů kdesi v temné kobě? 6-18A vinou je, že sami též žít chceme 6-19v příslušné míře, jak ji vyžaduje 6-20náš stav a hodnost naše? Nad císaři 6-21a všemi králi postaven je papež, 6-22jak stříbro nad olovem. Kdyby Luther 6-23byl papežem – však nejednal by jinak. 6-24Což nevěříme? – Jaké výtky tedy? 6-25Vždyť hory přenesla by naše víra 6-26a lásku máme k lidstvu bezeměrnou, 141 6-27že jen ta víra naše jest jí rovna. 6-28Což nesvědčí o dobrém srdci našem 6-29že za vezdejší peníz dovoluje 6-30získati duším blaho nebes jednou? 6-31Neb klíče mít a nechtít otevříti, 6-32toť znakem tvrdosti by srdce bylo. 6-33A trestající meč pak dán nám k tomu, 6-34by vlky zbíjel, kteří v rouše ovčím 6-35se stádem smíšeni se připližují 6-36k ovčínům našim. Tak jsme nešetřili 6-37ni kardinalů – sám jste četl, Bembo, 6-38rozsudek na smrt bratru Petruccimu, 6-39jenž zákeřně nám po životě sáhl, 6-40a víte také, že jsme v chvíli oné, 6-41když Roland černoch hrdlo jeho rdousil 6-42v Andělském hradě, na modlitbách dleli 6-43a duši jeho absoluci dali 6-44in articulo mortis – neví Luther, 6-45že meč náš byl a jest vždy nabroušený? 6-46Sto roků tomu, kdy se český blouznil, 6-47magister Jan Hus vzepřel svaté církvi 6-48a upálen byl. Upálen byl také 6-49mnich dominikan v mojí Florencii, 6-50jenž nad papežem za soudce se činil.... 6-51Lva doupětem jest katolická církev, 6-52jež Faedrus líčí: mnoho stop jde k němu 142 6-53odvážných zvířat, ale žádná z něho... 6-54Počkáme zatím, zdali císař pozná 6-55kam jdou ty spády, má též meč svůj v ruce 6-56a také ví, že povinnosti jisté 6-57jsou připoutány na tu hodnost jeho. 7-1– Dost takých řečí! To jsou plaché mráčky, 7-2jež modrem poledního nebe v dálku plynou, 7-3ať sever mračí se, zde slunce máme, 7-4a na severu bude také jasno! 8-1– Ti špatní veršovníci obdrželi 8-2své bití včera? Troufalost to drzá 8-3předstoupit před nás s kulhavými rytmy! 8-4Však jeden myšlenku měl dobrou: Onen, 8-5jenž prosil nebesa, by ponechala 8-6nás ještě tady, jež jsme blahem světu, 8-7neb v nebi beztoho že místa není – 8-8ten tedy také dostal svoje bití 8-9za disticha svá? Právem, mohl vědět, 8-10že nedáme své ucho urážeti 8-11takovým hexametrem bez caesury. 8-12Však bolestné mu chceme dáti nyní, 8-13vy, Bembo, dukátů mu dejte dvacet 8-14a nejsou-li, tož z prvých, které přijdou, 8-15mu dvacet a což, padesát mu dejte. 143 9-1Je šťastna vláda naše, nedáme si 9-2ji kalit stínem. Na bozích je pouze, 9-3by přidali nám hojně roků žití, 9-4ta léta aspoň, která odepřeli 9-5plát světlu Raffaela... Když jsme včera 9-6po honu jeli dolů s Quirinalu, 9-7stál messer Buonarrot v zahrádce své 9-8a klaně se nám, posupně nás měřil 9-9škaredem očí. Vzpomněli jsme při tom 9-10na Raffaela, slzy se nám draly 9-11do teskných zraků: Buonarrot tady, 9-12zatrpklý, hrubý, nehorázný medvěd – 9-13a Raffael, syn Gracií, jít musil 9-14se sladkým uměním svým v říši stínů! 9-15Nám pozřít nelze bez žalného stesku 9-16na Sixtiny strop, na Soud za oltářem, 9-17jenž messer Buonarrot Juliovi 9-18vyrobil kdysi... jaké sladké písně 9-19by Raffael byl barvami tu zapěl!... 10-1Fra Marianno, ty, jenž pevně věříš, 10-2že modlitba tvá na andělských křídlech 10-3je donášena k Nejvyššího trůnu, 10-4modli se za nás, bychom žili dlouho! 10-5Slib Jemu, že chcem obnoviti pevně 10-6jednotu církve, že chcem dostavěti 144 10-7svatému Petru jeho basiliku, 10-8že zahnat chceme nazpět do Asie 10-9velkého Turka a tam vyrvat jemu 10-10Nazaret, Golgathu a Jerusalem. 10-11Ať Nejvyšší všech bohů dopřeje nám 10-12dlouhého věku, a jak slunce světlem 10-13my chcem vás všechny zasypati štěstím, 10-14přátelé naši! Bibieno, Bembo 10-15a Sadoleto, kteří podpíráte 10-16nás věhlasem svým v těžké správě církve, 10-17i vás, poeti, kteří v klidu chvílích 10-18náš sluch i ducha osvěžíte verši, 10-19jež Musy latinské vám našeptaly! 10-20Vás všechny, všechny zahrnout chcem štěstím, 10-21a tak vám všechno má být vyplněno, 10-22že nebudete touhy mít ni přání! 10-23Jen žít, jen žít chcem!... 11-1Kde však dneska mešká 11-2sbor hudců našich? Dobré jídlo bez nich 11-3nechutná nijak, nejlepší pak víno 11-4se stává lepším, provázeno hudbou. 11-5A hudba dále veselí je zdrojem, 11-6a veselost je medikem, jenž umí 11-7jediný z lékařů všech zdloužit život. 11-8Tož hudce sem a zavolejte šašky, 145 11-9ať vysypou své vtipy na nás všechny! 11-10Jest život lidský nejkrásnější v chvíli, 11-11když hledíme v něj zrakem plným slzí, 11-12těch ovšem, které vžene proudem v oči, 11-13bránice hlučným smíchem roztřesená! 146