EPIGRAM – BALLADA.

Josef Svatopluk Machar

EPIGRAM – BALLADA.
Byl to jeden národ jako my. Sedělo mu v jizbě svědomí, 76 ve dne bdělo, v noci nespalo, ve dne v noci k němu skuhralo; našlo plytkost v každé radosti, vlastní vinu v každém neštěstí, v práci šlo s ním jako stín a duch, kázalo hloub v půdu vnořit pluh – tyran přísný, neodbytný druh! Konečně ten národ v sebe šel. Pozoroval se a zastyděl, pak svědomí svému v oči zřel: „Zmlkne hlas tvůj?“ – Ano. – „V který den?“ – Až ti nebude víc potřeben. – „Dobrá. Stačí mi to vědomí.“ – – – – – – – – – – – – – – – – – Vstal a zabil svoje svědomí.