EPIGRAM – BALLADA.

Josef Svatopluk Machar

Byl to jeden národ jako my. Sedělo mu v jizbě svědomí, ve dne bdělo, v noci nespalo, ve dne v noci k němu skuhralo; našlo plytkost v každé radosti, vlastní vinu v každém neštěstí, v práci šlo s ním jako stín a duch, kázalo hloub v půdu vnořit pluh – tyran přísný, neodbytný druh! Konečně ten národ v sebe šel. Pozoroval se a zastyděl, pak svědomí svému v oči zřel: „Zmlkne hlas tvůj?“ – Ano. – „V který den?“ – Až ti nebude víc potřeben. – „Dobrá. Stačí mi to vědomí.“ Vstal a zabil svoje svědomí.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

819. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POLEDNE. (Antonín Klášterský)
  2. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  3. Sen Tamerlanův. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÁNBÍČEK POŽEHNÁ. (Josef Lukavský)
  5. Práce. (Augustin Eugen Mužík)
  6. (JOSEF EHRENBERGER.) ( H. Uden)
  7. None (František Serafínský Procházka)
  8. Ještě jedna píseň otroka. (Antonín Bulant)
  9. Pšenice a koukol. (Beneš Metod Kulda)
  10. VEČER V ÚNORU. (Josef Rosenzweig-Moir)