ORLOVÉ.

Josef Svatopluk Machar

Na čelech Taygetu, kde není trav ni květů, kam člověk ani zvěř se v bázni neodváží, dům svůj má orel. Zem celou přezírá, vzduch královstvím jest jeho i síní svatební, a vzlétaje zří hrdě v líc žhavou slunci. Když matka orlice rod dětí ze skořápek svým teplem vyvede, tu přijde otec orel a hledne na ně a v hnízdě postaví je řadou proti slunci a patře bedlivě na mladé oči jejich, jich původ zkoumá. Neb jenom orlí zrak a jen krev z krve jeho zřít může do slunce. I za syna jej uzná a zdraví křikem. Co těm, kdož mžikáním rod cizí prozradili, kost lebky probije a z domu v propast shází v potravu červům.

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

358. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  2. EVA CIKÁNKA (Josef Jakubec)
  3. Pod lesem. (František Táborský)
  4. SNĚNÍ CHUDÉHO JARA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. *** (Antonín Klášterský)
  6. SAMI DOMA. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. Orlí krev. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Otázka. (František Chládek)
  9. None (Antal Stašek)
  10. Sonet. (Stanislav Kostka Neumann)