ORLOVÉ.

Josef Svatopluk Machar

ORLOVÉ.
Na čelech Taygetu, kde není trav ni květů, kam člověk ani zvěř se v bázni neodváží, dům svůj má orel. Zem celou přezírá, vzduch královstvím jest jeho i síní svatební, a vzlétaje zří hrdě v líc žhavou slunci. Když matka orlice rod dětí ze skořápek svým teplem vyvede, tu přijde otec orel a hledne na ně a v hnízdě postaví je řadou proti slunci a patře bedlivě na mladé oči jejich, jich původ zkoumá. Neb jenom orlí zrak a jen krev z krve jeho zřít může do slunce. I za syna jej uzná a zdraví křikem. Co těm, kdož mžikáním rod cizí prozradili, kost lebky probije a z domu v propast shází v potravu červům. 45