KRAJINA ASIJSKÁ.

KRAJINA ASIJSKÁ.
Kraj žlutý, jak by ohromná lví kůže v šíř i dál byla tady rozprostřena. V prostředku hora. Kámen nahých boků plochami svítí v plavém žáru slunce. Na hoře město. Zdí tré pásů chrání bezpečnost jeho. Prvá natřena jest svítivou barvou, jak ji má krev lidská, ta druhá mrtvou černí tmavé noci a třetí modrá, jako bývá nebe, když slunce slábnouc mdle jen usmívá se. A kolem města na rovině žluté národů mnohých víří myriady na koních, vozích, s kopími a toulci. A na zdech města stojí bojovníci a dlouhá kopí zarazivše v půdu posměšná slova vykřikují dolů. Ta slova rozhořčují lidi dole i krále jejich, který v zlatém plášti ve středu dvořanů svých v slávě stojí 14 a bílou pásku v černých vlasech nese. Zuřivě křikne, kopím svojím mává, a již se hrnou pěší národové ku strmým bokům skály. Jedni staví žebříky na ně, vystupují po nich a jiní mračnem šípů cílí vzhůru a jiní vráží hlavami v bok skály – a všichni zuří, řvou a vyjí, klnou. A s hora prší kamení a písek, hořící břevna, rozpálená voda a vzteklý výsměch. Útočníci prchnou kňučíce vztekem od zdí ve svůj tábor. Král na výstrahu tisíc bojovníků dá vbíti na koly a pět set býků spáliti káže na hranici v prosbu mocnému slunci. Bílá noc se honí za plavým dnem, a útok stíhá útok, a město stále vysmívá se dolů. Muž jeden, z Krety rodem, obcházeje zdi nedobytné pozoruje toto: Na místě, kde bok skály zvlášť je srázný, zem hlubokým se jícnem otevírá, a v propast tuto vyhazují z města 15 zdechliny zvířat. Supi holohlaví pak sestupují na ně k hodům svojim. I vidí člověk Kreťan, kterak ptáci od hostin z jámy vyletují vzhůru a řadou sázejí se na temeni zdi rudé, skládajíce lysé hlavy pod křídla k spánku. Bezpečnost pak jejich na tomto místě důkazem je muži, že v místech oněch zeď je nestřežena. Muž z Krety jde a dí, co viděl, králi. Král určí jemu dvacet bojovníků a tisíc jiných zálohou mu slíbí. A noc když spadne, vyjde onen hlouček, žebříky staví nad propastí k skále a vylézají. Ticho vládne všude, jen vyplašení ptáci odletují. A na to vytahují žebřík vzhůru a na zeď opírají. Vystupují. Od rudé zdi se potom k černé berou a v posled k modré. Zatím stopou jejich tisíce lidu stoupá beze hluku a oči jejich divoce v tmu svítí. Je město vzato. Pracují teď meče a požár rozbíhá se po ulicích. 16 A muži z Krety král dal rudý oděv, v němž slunce vyšito je zlatou nití, i přílbu dal mu v zlatě vytepanou i pohár, z něhož sám pil. Potom káže jednomu z rad svých, jež se nazývají královy oči, by dal muži z Krety svou nejkrásnější dceru za manželku. A takto přišel člověk onen k štěstí. 17