Už nemluvte mi Nezdržíš mě matko(J5f)
slzami svými ni ty otče slovy(J5f)
Jde Plancus Macron Timidius Garbo(J5f)
i já jdu s nimi Imperator zabit(J5f)
náš Caesar zabit Jak tu váhat možno(J5f)
V legii jeho sloužili jsme spolu(J5f)
v té desáté on říkával jí moje(J5f)
a vidíte jak ve všech rázem ozval(J5f)
když s večerem dnes na zpěněném koni(J5f)
ten jezdec přijel s děsnou zprávou vraždy(J5f)
se jeden hlas náš imperator volá(J5f)
a půjdem všichni k orlu legie své(J5f)
Je zabit Caesar Bílé domky naše(J5f)
a role jež se svěže zelenají(J5f)
pod čistým světlem březnového slunce(J5f)
ty křičely by ty by vyčítaly(J5f)
Jaks mohl zůstat když jde o Caesara(J5f)
Vždyť odměnou jsou z dobré ruky jeho(J5f)
když skončila se válka Matko otče(J5f)
vy život dali jste mně on dal více(J5f)
života smysl účel Dal mu sebe(J5f)
Tam v Gallii i v pláních Hispanie(J5f)
i v drsném vzduchu Epiru když táhli(J5f)
jsme proti senátu a Pompejovi(J5f)
i v Africe kde Caesar zlomil slavně(J5f)
poslední odpor nebylo ni chvilky(J5f)
kdy nebýval bych hotov skončit život(J5f)
na povel jeho A jak já tak druzí(J5f)
Legie všechny Bylo nám když vyjel(J5f)
v červeném plášti v zářící své přilbě(J5f)
by řídil bitvu jak by bůh nějaký(J5f)
se díval na nás Jasný bůh a dobrý(J5f)
U Alesie v nejpernějším boji(J5f)
tak pochválil mě Dobře biješ Line(J5f)
A když jsme město ztekli ruku podal(J5f)
a pochvalu dal před legie tváří(J5f)
svou ruku dal tak malou a tak bílou(J5f)
a Linus váš byl nejšťastnějším z lidí(J5f)
A teď je zabit Nemoci a bitvy(J5f)
zub jedovatý zlomyslných plazů(J5f)
barbarů úskok námahy a bědy(J5f)
vše o čem se vám venkovanům prostým(J5f)
nesnilo ani ušetřily jeho(J5f)
by v posled v srdci světa v samém Římě(J5f)
zahynul dýkami těch podlých vrahů(J5f)
jež přáteli zval Bído děsná bído(J5f)
Náš imperator Tělo jeho nese(J5f)
jak jezdec řekl tolik ran co bitev(J5f)
vítězných svedl Říme bídný Říme(J5f)
tolikrát měl tvé hady pod svou patou(J5f)
a nerozšláp jich za to oni vťali(J5f)
své jedovaté zuby v srdce jeho(J5f)
Jedenkrát proti Nerviům jsme stáli(J5f)
když přivedla nám hlídka barbary dva(J5f)
odkudsi z lesů muže divé hrozné(J5f)
neb těžko bylo na nich rozeznati(J5f)
co vlas je vous a medvědí co kůže(J5f)
A imperator dal je v stan svůj vésti(J5f)
a tlumočníkem vyptával se na nich(J5f)
kde kraj jich kmen jich počet jaké zvyky(J5f)
a obyčeje jaký způsob boje(J5f)
a slouchal nakláněje trochu hlavu(J5f)
a z nesouvislých řečí smysl tvoře(J5f)
řek písařovi Napiš Sulpitie(J5f)
A zas se ptát dal stál jsem tenkrát v stanu(J5f)
a do dnes slyším měkký ten hlas jeho(J5f)
diktovat tiše Napiš Sulpitie(J5f)
A ten hlas ztich a mrtev imperator(J5f)
Když vojsko spalo psával domů listy(J5f)
a písařům svým při tom příhody dne(J5f)
k zápisu skládal řečí uhlazenou(J5f)
oh tak se ženou obrazy ty duší(J5f)
že nemožno je ani slovy lapit(J5f)
však při každém jen duše více bolí(J5f)
Náš imperator Ano půjdem všichni(J5f)
já Macron Plancus Garbo Timidius(J5f)
pět v osadě nás z desáté té jeho(J5f)
vyjdeme záhy po třídenní cestě(J5f)
dostihnem Říma co dál bude nevím(J5f)
a druzí nevědí snad mladý Caesar(J5f)
snad Antonius sbírá vojsko pomsty(J5f)
však jistě desátá tu bude prvá(J5f)
jak jeden muž stát pod svým slavným orlem(J5f)
mrtvému vůdci věrna Vrátím li se(J5f)
pak otče rád se oddám s tebou péči(J5f)
o brav a role ne li pak si vzpomeň(J5f)
že umírání těžkým nebylo mi(J5f)
Noc pokročila Spaní tvoje matko(J5f)
je lehké tak a vstáváváš vždy záhy(J5f)
když začnou hasnout hvězdy Vzbuď mě prosím(J5f)
kdyby snad spánek uklidnit chtěl trochu(J5f)
tmou milosrdnou tesknost duše mojí(J5f)
a žár mých víček Vzbuď mě tedy máti(J5f)
by Plancus a ti druzí nečekali(J5f)