Spousta škatul leze v kupé,
kufry, vaky – dáma křičí,
za ní zrudlý manžel cupe –
bozi, kde už jsem je zřel?
Zavazadla místí hbitě:
„Pozor na to!“ ona stále –
„Prosím tě, jen nekřič, dítě!
Nic se tomu nestane!“
Ejhle, holoubci mí smělí,
vždyť to manželský můj párek,
celou noc jsme spolu jeli –
jak už se to dávným zdá!
Dveře třískají, hluk stichá,
povely zní, dlouhý pískot,
trhnutí, stroj těžce dýchá –
vlak vyletěl z nádraží.
Rozsedli se na sedadle
– leží cosi mezi nimi –
svěžest pryč a oči vpadlé,
tak, tak moji holoubci...
V taktech duní kolejnice,
cizí krajina v zad prchá –
ani slova nemluvíce
dívají se okny ven.
Ticho... ticho... kraj se žene
stále na zad... Náhle ona
oči svoje zaslzené
po něm zvolna otočí.
Zamknu víčka ze soucitu –
ať se jejich episoda
raděj dříve a zde v skrytu
beze svědka odbude.
Zasténala tichým hlasem
– znám ty tony utrpení –
„Jinak, jinak myslila jsem
že bude můj život teď...
„Co ti chybí!“ ptá se suše,
„co máš zas už? Nerozumím – “
„Vlastně nic. Jen moje duše
v nitru stále pláče mi.“
Jak ta svatební má kytka
připadám si... vlekli jsme ji...
pak z ní zbyla suchá snítka...
leží teď kdes v smetišti.“
„Jaká hloupost!“ znaveně děl.
Chvíli ticho... Rozuměl jsem.
Její drama už jsem věděl:
– Zde by měly růže kvést –...
„Dneska vím, proč teta Frycka
vždycky mne tak litovala,
je to duše poetická,
sama byla nešťastná –
„Květ jsi, poklade můj sladký,
říkala mi teta Frycka,
budeš plakat, až tvé plátky
vítr polem roznese!“
„Přestaň jen s tou poesií,
dej mi pokoj s tetou Fryckou–
jiní lidé také žijí,
také, myslím, bez plátků!
Čert vem verše a ty city;
vracíme se do života –
na ty sentimentality
měla jsi už času dost.
Mluvme vážně. Strach mám jaksi,
že ten byt náš vlhký bude –
a jak to je s tvojí praxí,
dítě moje, v kuchyni?
Obávám se také služky,
již ti pošle teta Frycka – “
zalét zrakem v líc své družky,
pak máv’ rukou, zmlk’ a zív’.
Mlčela. Já hledl na ni:
ztrnule se oknem dívá,
bílou ruku tiskne k skráni –
„do života“ tedy tak...
„Do života, do života!“
šumělo to mojí duší...
„Do života, do života!“
pro sebe si supěl vlak...