EPILOG.
Nad mou malou dcerou.
Paní Lidušce Vojtové-Slukovové.
[125]
V dnech podzimních, kdy venku lítě
do šedých oblak vítr pral,
u kolébky tvé, moje dítě,
já tyto tiché dramy psal.
Za jedné odpolední chvíle
tvé velké oči gazelí
se s pozorností v lístky bílé,
jež odkládal jsem, upřely,
a buclatá tvá ručka vzpřáhla
se po nich s touhou zvědavou –
a tenkrát bolesť, úzkosť náhlá
sevřela celou duši mou.
Ze slunných snů, mé hravé kotě,
jež pohádkou se zdají nám,
tys napřáhla se po životě,
po životě, jak já jej znám.
[127]
Tys natáhla tu ručku svoji
po malém lístku... za pár let
snad to, co nyní na něm stojí,
ty budeš musit vytrpět!...
A bylo konec mému snění
a zanikly mé představy –
a z péra v teskném rozechvění
se řinuly jen obavy!
A každý verš mě hořem schvátil
a každý děj vnik’ v srdce mi –
vždyť já bych rád tvou cestu zlatil
jen sluncem a kryl růžemi!...
Sám jakž takž hledím do své zimy
a s resignací znám vše nést
a nevzdychnu už nad dny svými:
ach, zde by měly růže kvést..kvést...
Já, vynesl jsem z vlnobití
prastarý sic, však dobrý štít:
jediná pevná moudrost v žití
je v prostém pojmu: žít, jen žít – –
než ovšem na hltavé vodě
z mé pyšné lodi zbyl jen vrak –
128
ta moudrosť s ostatním je v shodě:
mně vše vždy přišlo pozdě tak..tak...
Jen pro tebe zas, moje děcko,
chci, prosím, žádám slunce svit,
jen pro tebe chci mít to všecko,
co sám jsem musil pohrobit.
A vím, že nebudu ti ani
než v prašné cestě věrný stín,
jde s tebou, ale neuchrání
tě před hořem a tresty vin.
Tvé drama, dítě... Býti ženou
už to znamená trpěti,
nad drahou její zachmuřenou
už Osud vyřkl prokletí.
Však já je budu s tebou žíti
své síly zbytkem, duší svou,
jež z očí tvých je povycítí,
kde rty tvé třeba nehlesnou.
A když z mé hlavy v hloubi země
už bude prach a popel jen –
tvůj každý povzdech sjede ke mně
a zažene můj hluchý sen.
129
Tak v dumání a stesku, muce,
v svých vzpomínkách a obavách
teď maně spínám chabé ruce
a zřím kams v nedostupný prah:
Buď kdokoli, ty nezjevenýnezjevený,
buď kdekoli tvůj věčný byt –
je v žití tom tak málo ceny,
však nech to moje dítě žít!
130
OBSAH
Strana
Prolog5
Dva listy19
Tři podobizny37
Marie Wiltova63
Bez ovoce73
Z vlaku77
List85
Otrokyně otroka95
Idylla105
Umírání109
Epilog125
[131]
Knihy J. S. Machara:
*Confiteor 1887
*Bez názvu 1889
*Třetí kniha lyriky 1892
Pêle – Mêle 1892
Letní sonety 1891
Zimní sonety 1892
Jarní sonety 1893
Podzimní sonety 1894
*Tristium Vindobona I-XX 1893
*Magdalena 1894
* Nákladem knihtiskárny F. Šimáčka.
E: tb; 2004
[132]