Noc mrazná venku Plápolavá louč(J5m)
praskajíc pryskyřicí voněla(J5m)
od velkých kamen V jizbě teplounko(J5m)
Ke kamnům přistaven byl velký stůl(J5m)
oblaka peří na něm ležela(J5m)
jež dralo pod mé báby vedením(J5m)
několik povídavých sousedek(J5m)
Já seděl stranou pěkně přikrčen(J5m)
by ku spaní mě bába nehnala(J5m)
a poslouchal Z žen každá vypila(J5m)
zas hrnek kávy pochválila ji(J5m)
pak vzpomínaly dob těch nedávných(J5m)
kdy káva byla mlskem boháčů(J5m)
od kávy přešly nevím dnes už jak(J5m)
k loupežím vraždám potom popravám(J5m)
jež za městem se dály na kopci(J5m)
kde stojí nyní křížek kamenný(J5m)
na místě šibenic kol lámacích(J5m)
Od dveří zazněl pozdrav křesťanský(J5m)
Vysoký stařec v tlustém kožiše(J5m)
s lucernou pikou vešel do jizby(J5m)
náš ponocný to přišel ohřát se(J5m)
pít hrnek kávy pohovořit si(J5m)
Tak přicházíval často ku dračkám(J5m)
vždy viděn rád neb dlouho žil a znal(J5m)
daleké země s Turky sekal se(J5m)
a v Nizozemsku byl a na Rýně(J5m)
a v Italii tenkrát už když vlád(J5m)
ten dobrý císař Josef Osudy(J5m)
nes mnoha lidí v živé paměti(J5m)
a dobře o nich povídati znal(J5m)
V kruh used žen a kožich rozepjal(J5m)
a s chválou znalce hrnek kávy pil(J5m)
a vyzván by dal slovo rozhodčí(J5m)
ve sporu žen o jakés popravě(J5m)
dal přesně je a s vážnou jistotou(J5m)
A jak už vedle sebe v paměti(J5m)
vzpomínka leží vedle vzpomínky(J5m)
a jedna li se vzchopí vzbuzena(J5m)
i druhá vstane bere roucho slov(J5m)
a za prvou jde čile do světa(J5m)
tak vypravovat začal ponocný(J5m)
To nejdivnější byla poprava(J5m)
již viděl jsem kdy Rosy mydlářky(J5m)
A zažil jsem jich Hned už na vojně(J5m)
jsem vídával tak mnohý lidský skon(J5m)
kde duše z těla nešla samochtíc(J5m)
však že ji hnali prachem olovem(J5m)
že vyšlehali z krvavých ji těl(J5m)
když delikvent šel prutů ulicí(J5m)
či zpod ran prchla ostrých pardusů(J5m)
a v civilu pak pane bože můj(J5m)
kolikrát jsem se díval na kata(J5m)
když kličkou nebo kolem pracoval(J5m)
Do smrti mi však z hlavy nevyjde(J5m)
jak povídám ta Rosa mydlářka(J5m)
Tu holečkové z města sotva kdo(J5m)
si pamatovat bude tomu je(J5m)
už pěkná řada pospíchavých let(J5m)
Za Leopolda císaře to bylo(J5f)
jenž přišel po bratrovi Josefu(J5m)
a před vojnami s šelmou Francouzem(J5m)
Mydlářka Rosa však vy znáte dům(J5m)
ten Formánkovic v Pražské ulici(J5m)
nu ten jí patřil tedy mydlářka(J5m)
vám byla ženská jako andílek(J5m)
a modré oči jak když děťátko(J5m)
se mile mírně na vás zadívá(J5m)
na tvářičkách jak lístky stolistky(J5m)
a vlásky žluté jako dukáty(J5m)
slabounká malá jako holčička(J5m)
že vždycky jsem si myslil tuhle tu(J5m)
bych ani k sobě nechtěl přitisknout(J5m)
bych nerozmáčk ji Byla samý smích(J5m)
a ta se lidičky smát uměla(J5m)
a samý žert a zpěv Já myslil vždy(J5m)
když chodíval jsem Pražskou ulicí(J5m)
a chodíval jsem často tamtudy(J5m)
víc nežli nutno bylo prosím však(J5m)
abyste za tím nehledali nic(J5m)
ta ženská byla pěkná k podívání(J5f)
a vždycky jaksi mílo v duši bylo(J5f)
když zhlíd jsem ji neb aspoň uslyšel(J5m)
tož myslil jsem že dům ten klecí je(J5m)
a Rosa hopkuje tam jako ptáček(J5f)
se schodu na schod na zem s bidélka(J5m)
v krám z pokoje a z krámu v kuchyň zas(J5m)
a pozpěvuje žvatlá směje se(J5m)
nu když ji člověk slyšel v ulici(J5m)
i jemu začlo srdce hopkovat(J5m)
Jo jo to byla Rosa mydlářka(J5m)
A představte si nyní lidičky(J5m)
že tahle loutka tohle děvčátko(J5m)
zabije muže svého Muže obra(J5f)
A jak zabije Mydlář tvrdě spal(J5m)
a měsíc jasně svítil do jizby(J5m)
tu Rosa jako kočka k posteli(J5m)
a v ručkách sekyru a bác a bác(J5m)
mydláři přímo ostřím do hlavy(J5m)
To všechno vlastně není ještě ničím(J5f)
Jak řezník Rosa seká sekyrou(J5m)
dál do mrtvoly seká do prsou(J5m)
až vysekala teplé srdce z ní(J5m)
tím srdcem na podlahu šlape po něm(J5f)
a vykřikuje zrovna radostí(J5m)
nu tak ji našli Potom utichla(J5m)
A na soudě se k všemu přiznala(J5m)
a nezapřela ani písmeny(J5m)
I řekla kterak nastrojila mord(J5m)
jak sekyru si dala brousit zvlášť(J5m)
už týden před tím Kterak vyčkala(J5m)
až měsíc bude zářit v úplňku(J5m)
Jak vyzula si venku střevíce(J5m)
jak pozor dala aby nestoupla(J5m)
na jedno prkno v jizby podlaze(J5m)
jež vrzalo to všecko líčila(J5m)
a při tom se tak přímo dívala(J5m)
do očí všechněm pánům od soudu(J5m)
a měla oči jako pomněnky(J5m)
a pohled jako dítě šel z ní mráz(J5m)
jak povídali kdož to zažili(J5m)
A když se ptali proč ho zabila(J5m)
jen usmála se zase jako dítě(J5f)
když ptají se ho proč že rozbilo(J5m)
hrneček s mlékem Usmívala se(J5m)
po celou dobu svého výslechu(J5m)
i soud když mluvil usmívala se(J5m)
a usmívala se když samé jí(J5m)
mluviti bylo Byla hrůza to(J5m)
jak povídali lidé Soud pak šel(J5m)
neb nevěděli kterak z toho ven(J5m)
si k panu děkanovi na radu(J5m)
A pan děkan dal pánům jako znát(J5m)
že případ hoden svého uvážení(J5f)
že jako víme může žena ta(J5m)
být třeba v spolku stávalo se tak(J5m)
s některým z černých Dal své důvody(J5m)
a mluvil s pány dlouho o tom tajně(J5f)
i knihy ukázal jim starožitné(J5f)
a podotkl že chyba veliká(J5m)
se stala tím že císař nebožtík(J5m)
dal odstraniti právo útrpné(J5m)
ze soudních síní čímž prý mnohý čin(J5m)
skryt zůstává v svých tajných pohnutkách(J5m)
Nu tož jí tedy provaz přiznali(J5m)
A když jí ortel četli smála se(J5m)
až hrůza zase přešla po lidech(J5m)
a maně křižoval se celý soud(J5m)
a všichni druzí v soudní světnici(J5m)
Po městě to a to se říkalo(J5m)
že jako v hlavě přeskočilo jí(J5m)
pan děkan však a páni od soudu(J5m)
líp musili se vyznat v těchto věcech(J5f)
Však s očí spadly všechněm šupiny(J5m)
v den popravy Teď představte si jen(J5m)
že Rosa bylo v masopustě to(J5m)
a před velikým bálem cechů všech(J5m)
když mord ten stal se měla objednány(J5f)
u ševce na bál pěkné střevíčky(J5m)
červené barvy když se ptali jí(J5m)
jak delikventi mají privilej(J5m)
si vyžádati milost nějakou(J5m)
než přijde jejich chvilka poslední(J5m)
tu Rosa řekla že by chtěla jít(J5m)
k popravě v červených těch střevíčkách(J5m)
Tu tedy lidem otevřel se zrak(J5m)
neb říká se že barva červená(J5m)
je milou barvou panstev pekelných(J5m)
a v této barvě že chce k ďáblu jít(J5m)
co k ženichovi jeho nevěsta(J5m)
i uznalo se kterak důvtipně(J5m)
pan děkan prohled jádro mydlářky(J5m)
Ba litovali že už nemožno(J5m)
posadit Rosu v plamen hranice(J5m)
jak dělávalo se to po světě(J5m)
za časů starých přísných poctivých(J5m)
Že však to byla milost jediná(J5m)
o kterou prosila tu svolili(J5m)
však měli před tím hovor důkladný(J5m)
zda jim a městu škoda nevzejde(J5m)
z té čertoviny A když vedli ji(J5m)
za město ven na šibeniční vrch(J5m)
šla tedy Rosa ve svých střevíčkách(J5m)
a kdyby do bálu snad byla šla(J5m)
nemohla jíti věru pěkněji(J5m)
Tak jako kvítek nadnášela se(J5m)
a vykasanou nesouc suknici(J5m)
zdvihala nožky s pyšnou zálibou(J5m)
a červené ty nové střevíčky(J5m)
pozorně lehce kladla v cesty prach(J5m)
jak by jich ještě roky užít chtěla(J5f)
A hned se na špičky jich dívala(J5m)
a těšíc se z nich usmívala se(J5m)
a hned zas patříc volně po lidech(J5m)
úsměvem takřka děkovala jim(J5m)
jak by se byli přišli podívat(J5m)
jen na červené její střevíčky(J5m)
A zahledla li v davech známou tvář(J5m)
hned kynula jí rukou k pozdravu(J5m)
a lidé drazí nikdy nebyly(J5m)
ty oči její čistší modřejší(J5m)
než na té cestě Mráz šel po nás všech(J5m)
když jsme ji takto kráčet viděli(J5m)
Co na vršku se dělo věru nevím(J5f)
jít tam jsem neměl více odvahy(J5m)
a mnoho jiných se mnou Vrátili(J5m)
jsme do města se Řeči potom šly(J5m)
že smála se až do poslední chvíle(J5f)
že dívala se na své střevíčky(J5m)
na lidí zástup mistra popravy(J5m)
a v očích nevinnou tu modrotu(J5m)
jakoby vše to za šprým měla jen(J5m)
To byla tedy Rosa Ale čas(J5m)
už myslím bude troubit dvanáctou(J5m)
Nic divnějšího neviděl jsem v žití(J5f)
a do nejdelší smrti příběh ten(J5m)
mi živě bude státi v paměti(J5m)
To byla Rosa Pánbů nebeský(J5m)
nám milostivě přispěj na pomoc(J5m)
a všem vám rač dát šťastnou dobrou noc(J5m)