Sonet dedikační.

Josef Svatopluk Machar

Kdys drobný student z dusné galerie já nadšeně ti tleskával, ty’s hrál vždy reka přímé, hrdé šíje, a mně’s byl každým coulem král. A po letech nás osud svál... Vím, jeviště že celým světem Ti je, a jevištěm svět; život vše Ti dal, co jinak pevně v skoupé pěsti kryje. Proč jméno Tvé jsem k pláňatům těm spjal, jež nacházel já, když jsem najít ždal pár šťastných chvilek v žití, umění – já nevím. Snad že často ve snění svých trpkých hodin u Tebe jsem dlel, vše z duše přál Ti a vše záviděl.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

129. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ONĚGINSKÝ KUPLET (Jan Neruda)
  2. Alois Charvát. (Josef Lukavský)
  3. Má plachá královno, třebaže jsem Tě sám (Stanislav Kostka Neumann)
  4. NA PRKNECH ŽIVOTA (Petr Fingal)
  5. XXXIV. (František Leubner)
  6. POSLEDNÍ MARIONETY. (Jan Opolský)
  7. BALADA IRONICKÁ (Antonín Sova)
  8. XLVI. K té lidstva oponě se pídím – (Vítězslav Hálek)
  9. IV. Já všady byl jsem host (Jaroslav Vrchlický)
  10. 10. K padesátým narozeninám. (Josef Uhlíř)