Písně milosti.

Jaroslav Martinec

Znám jednu píseň milosti a je to píseň bolu. A temně zní co mroucí stesk od obou světa pólů. Tu pláče tlukem slavíka nad osamělým rovem a všeho tvorstva toužení vypráví lidským slovem. Jsou písně vroucné milosti, jak z rána luhů kvítí, když v zaroseném kalíšku se jasná slza třpytí.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

164. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zpěvné Čechy. (Václav Jaromír Picek)
  2. V PODJESENI. (Václav Šolc)
  3. Pořád jen o vlasti (Marie Čacká)
  4. KDYŽ SRDCE TOUŽILO. (Josef Václav Frič)
  5. XXXVII. Překrásně slavík v houští zpívá, (Josef Uhlíř)
  6. 9. A tu píseň nejsladšími, (Jaromír Březanovský)
  7. XIII. Jak truchlivo – jak tesklivo! (Boleslav Jablonský)
  8. 148. Jaká kouzla v sobě hudba chová! (František Sušil)
  9. 8. Rci, slavíku srdce mého, (Jaromír Březanovský)
  10. 68. Slavík. (František Sušil)