STÍN.

Pavla Maternová

Když řeka dříme, i kdy pospíchá a hukem jezu z dola oddýchá, vždy velký vídám, rozložitý stín, jak mohutný se klade v její klín, jak obr v báji staré mateři klad hlavu na klín, zlatých kadeří. Ten stín v ni splývá dél než lidský věk... Ba sama sotva pohled nazpátek v tu dálku noří věků mlhavou, kdy nad mladou jí stál už nad hlavou... Ten stín v ní státi bude tolik let, že přetrvá i Prahy lesk a květ! To s obrovitých plecí Petřína stín temný padá řece do klína, a ona houpá, hýčká, hladí jej, nechť jakkoli se mění doby rej: má různé touhy doba vrtkavá –, však věrná, stará máť je Vltava.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

60. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. SVATOVÍTSKÝ DÓM. (Antonín Klášterský)
  3. BYT MALOSTRANSKÝ. (Emanuel Čenkov)
  4. VEČER U ŘEKY. (Antonín Klášterský)
  5. podzimní večer 1936 (Stanislav Kostka Neumann)
  6. HRADČANY V MLZE. (Antonín Klášterský)
  7. NA MOSTĚ. (Pavla Maternová)
  8. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  9. Komtesa Anežka (Antonín Klášterský)
  10. NOC NAD PRAHOU. (Antonín Klášterský)