Račte, páni, račte! Kdo je vědychtivý,
nesmí rozvažovat, váhati a stát,
za maličké vstupné spatříte tu divy,
nejnovější moji Muzy moritát.
Všecko utrpení, které mučenníky
učinilo světci, každý bol a žal,
všecky strasti, trýzně, které do lyriky
od věčnosti každý pravý básník psal –
všecko osvětlím tu jasněji než slunce,
bez těžkostí důvod toho rozřeším,
vše to zachvěje se na mých písní strunce,
každý budiž jist, že jej tím potěším.
Ovšem zavrhuje realistů víru,
jejich surové a bludné učení,
ve všem zachovám přec všude pravou míru,
aby neuráželo to mučení.
Všechno povím s taktem, aby Vaše čivy
nerozechvěl žádný prudčí, hlubší cit,
byste nepoznali, jak jste vlastně živi
a pak nechtěli se nějak proměnit!
Filosofa heslo: „Poznej sebe sama!“
ve věk zpátečnický příliš navrací,
dnes je heslo nové pro román i drama,
heslo obecenstva: „Chci mít legraci!“
Staré, dobré vzory zvolím pro směr básně,
umění zas bude cílem umění,
vylíčím jak všecko v světě chodí krásně,
svět jak září blaha všecek rumění.
Potřu pessimisty, každého kdo sočí
na sbor zasloužilých, vzdor jich šedinám,
kam zavane vítr – tam nechť plášť se stočí,
a tak – jistě vím to – zavděčím se Vám.
Také illustrace skvostné k tomu zřídím,
aby k odbytu to táhlo ještě víc,
nemožným je bez nich dílo dnes, jak vidím,
moritát pak bez nich – totě teprv nic!
A při vši té kráse láce neslýchaná
nechať doporučí tuto knihu knih –
kritika pak každá, v níž by byla hana,
na národní věci spáše zrady hřích.
Račte, páni, račte! Reklam svodné křiky
zavrhuje tento výplod svatých dum,
nenávidím každý prospekt s vykřičníky,
protož – jenom račte! Sláva! Na zdar!! Bum!!!