OČI.
Ty hnědé oči Tvé – to propastí je pár
kdes v lesním zátiší, v nichž srdce bludné tone,
v nich teplo vábivé i sžíravý je žár,
taj temný, hluboký sní ve dvojici oné.
A nad nimi se tmí stín tmavých, dlouhých řas
pod černým obočím ve snědých slujích čela,
chtě světu zatajit i radostný jich jas
i slzu nezvyklou, jež na líc skanout chtěla.
A přízeň přec či hněv a soustrast nebo cit
z nich svede paprsky, z nichž každý vše to zradí,
ret přísně sevřený co hodlal potlačit,
co v duše jasný klid ti snové snesli mladí.
Ó hnědý onen žár tam v taji hlubin těch
o blahu největším a lásce chová zvěsti,
v nich celý hoří ráj – v tvých očí propastech,
má svatá vidino, v nichž hyne moje štěstí. –
49