Návrat
K domovu spěchá vlasti syn,
jenž za své zmíral bratry
a šlechetenství v ňadrech měl,
byť zval se synem chátry.
A myslí si, jak as to jest,
když matce v náruč klesáklesá,
a myslí si, jak as to jest,
když dvojí srdce plesá.
A jak tak myslí na ten čas,
už cesta se mu krátí,
a myslí si, jak as to jest,
když hoch se z vojny vrátí. –
Tam matka sedí u stolu
a z modliteb si říká,
an někdo zvolna u dveří
závoru poodmyká.
93
A hoch jen myslí, co jí as
milého řekne k duši,
jen zdali dobrá matička
i návrat jeho tuší.
A spřádá řeč si z pěkných slov
a mnoho chce jí říci,
však napřed že ji políbí
v tu starostlivou líci.
U dveří klapla závora,
matka se z židle zdvihne
a u dveří se postava
jí jako známá mihne.
A již jsou sobě v náruči,
on políbil ji v v líciv líci,
však na vše, na vše zapomněl,
co milého chtěl říci!
94