Návrat

Návrat
K domovu spěchá vlasti syn, jenž za své zmíral bratry a šlechetenství v ňadrech měl, byť zval se synem chátry. A myslí si, jak as to jest, když matce v náruč klesáklesá, a myslí si, jak as to jest, když dvojí srdce plesá. A jak tak myslí na ten čas, už cesta se mu krátí, a myslí si, jak as to jest, když hoch se z vojny vrátí. – Tam matka sedí u stolu a z modliteb si říká, an někdo zvolna u dveří závoru poodmyká. 93 A hoch jen myslí, co jí as milého řekne k duši, jen zdali dobrá matička i návrat jeho tuší. A spřádá řeč si z pěkných slov a mnoho chce jí říci, však napřed že ji políbí v tu starostlivou líci. U dveří klapla závora, matka se z židle zdvihne a u dveří se postava jí jako známá mihne. A již jsou sobě v náruči, on políbil ji v v líciv líci, však na vše, na vše zapomněl, co milého chtěl říci! 94