Romance

Romance
Ve srdci žal a na rtu smích, na smutném čele vrásku, šel vyprovodit o berli svou nejprvnější lásku. S vysoké věže zvoní zvon, z kostela průvod chvátá, – u předu kluci se křížkem a páter v rouchu zlata. Šest lidí nese ze prken stlučenou boudu v pláči, – v průvodu každé po hlavě myšlenka smutná kráčí. Šeredné baby za knězem s růženci ze klokočí, – jim srdce dávno utuhlo, však ještě pláčou oči. 59 V rozbitých šatech dětí pár a uličníků k tomu; – on pomodlil se otčenáš a chtěl se vrátit domů. Tu za zdí smích se rozlehnul, vzdor tomu, že dnes pátek, a polku v tónech strhaných tam hraje kolovrátek. Což je mu po té muzice, teď jiná hraje v těle, než kdy dal grošák houslařům a změřil kolo celé. – Žebráci po mši zádušní se u kostela staví, z nich každý starou čepici teď smeká s holé hlavy. V zástěrách baby děravých a děti bez kabátů, – je líp se živit žebrotou, než písní z kolovratu. 60 Šel taky mezi žebráky a dva groše mu dali, – ten bídný groš, ten žhavý groš ho jako oheň pálí. Však pálí něco ještě vícvíc, a přec ten oheň hřeje, – napij se hezky z hluboka, dobře se na to kleje. Ten groš jak jiný ve světě, udá se věru všude, – však pálí něco ještě víc, a v srdci teplo bude. On dopil na dno potřikrát, kolovrat skončil právě, – je takto dobrý, dobrý chlap, však dnes má trochu v hlavě. A dopil na dno rázem zas, líc bledne, hlava klesá – a umíráčkem na blízku kolovrat hrá mu z lesa. 61 Tak na rtu bledém němý smích, na zdraném čele vrásku šel hledat mrtev za hroby svou nejprvnější lásku. 62