Z volných písní

Z volných pisnípísní
I My ještě nejsme na marách a páter neřek’: amen, my ještě nejsme ve truhle a netíží nás kámen. A kdyby bylo kamení jak vrch na naší hrudi, – zapějte chorál k volnosti a tělo se nám vzbudí! II My národem jsme zpěvavým a pějem píseň měkkou, a budem skuhrat věčně tak, dokud nás nepovlekou. 10 To nepovlekou na pranýř a k bídné šibenici – pak zazní naše písnička od líce zase k líci! III Nám spílali, že mlčíme, kdy bije vrah nás v šiji, však zazpíváme v nadšení mu hlučnou melodii. Beze slov k uchu, pánové, až zajde sluch vám celý – a pak ať řekne někdo nám, že už jsme oněměli! IV Staletí plakal’s, lide můjmůj, a žebral slitování, byl’s hladov, žízniv, lide můjmůj, a neměl sousta ani. 11 A ta tvá bída, lide můjmůj, tě potopila v bláto, a ty jsi mlčel, lide můjmůj, a poděkoval za to. Už vstávej, vstávej, lide můjmůj, a pozdvihni svou hlavu, už zanech pláče, vezmi meč a bojuj za oslavu. 12