Já smál jsem se a ty jsi plakala

Emanuel Miřiovský

Já smál jsem se a ty jsi plakala
Já smál jsem se a ty jsi plakala. Kol temná noc jak tváře cikána, kdy od večera bloudí do rána a kol se dívá v němém úsměvu, poslední zbytek trhá z oděvu a klne lidem, svět chce rozbořit, surovost mění každý za pocit a čelo horké klada do dlaně chce zvonit sobě vzdechem ku hraně. Kol temná noc a na mé tváři smích – nuž co to za vinu, a snad to taky hřích? Srdce mi puklo, krev se vypryskla, červeným zlatem můj se pokryl háv – a já tě prosil, štkal: pekla mne zbav a tys mně ani ruku nestiskla. Teď puká srdce tvé i stydne žár a já ti smích přináším v svatodar; teď tvoje krev se srdcem rozlívá – však oko mé se na tě nedívánedívá, 172 a hledí přec, však jakby z ocele, co jindy mělo žáry převřelé, a na svědomí tvém kdy nelpí hřích – pak ať je proklet divoký můj smích. Já kdysi plakal jako sirý syn, kdy kladli jemu matku do země a nadějí všech prchal před ním stín – ty odvrátila jsi se ode mne. Ty ženo žen s tím okem milosti, v němž kdo svůj na čas pohled zahostí, umírá láskou, něhou, zápalem, – ty ženo žen v tom zraku nestálém. A já jsem plakal jako v první den, kdy poznal člověk, že je všecko sen, že všecko sen a jarní noci dech otravný štír na krásných perutěch; a já jsem plakal – co ty pláče mi? Teď nelká se již více na zemi, teď každý za cílem se ubírá a málo na tom, kdo dnes umírá, neb kdo dnes mladou lásku pochoval. Teď každý chvátá, aby došel dál. Teď smích se divý klade na mou tvář a noha tvá se sklání před oltář, 173 tvá ruka vzpíná se a v pohledu tvém čísti je, že bílé od ledu a tuhé jako půlnoční je mráz – – Ty’s smála se, teď já se směju zas – pak já se smál – a ty jsi plakala! 174
Básně v knize Básně 1:
  1. Nemluvně k prsoum matčiným
  2. Ty vlasti má
  3. Stověžatá Praho!
  4. Kdo?
  5. Z volných písní
  6. Mraky
  7. Sen
  8. Trpícím
  9. Naše řeky
  10. Vlastencům
  11. Ze semináře
  12. Žádaný pohřeb
  13. Na věži
  14. Romance
  15. Památný muž
  16. Svatý
  17. Všední verše
  18. Za tři léta
  19. Co to, bože, bude?
  20. Návrat
  21. U krbu
  22. Se zvonice truchle
  23. Plácneme si, táto?
  24. Do půl roka
  25. Pod jedlí
  26. Kytka
  27. Děvčátko zimou třese se
  28. Starý hrob
  29. Námluvy
  30. I Ta píseň má se přepodivně skládá:
  31. II Utíká voda na kolo,
  32. III Ta moje láska do srdce
  33. IV Je mi k pláči, zřím-li na tebe:
  34. V Já bojoval jsem s pýchou tvou
  35. VI Má růžičko, jsi uvadlá
  36. VII Jdi do kostela, v kostele
  37. VIII Byli jsme dvě malé děti,
  38. IX Hleď, hochu, dívce do oka
  39. X My jsme šli tenkrát po cestě
  40. XI Ty nejsi perla, ty jsi víc,
  41. XII Držel jsem tě ve náruči,
  42. XIII Ty’s jako anděl z blankytu
  43. XIV Já četl knihu; stálo v ní
  44. XV Já chtěl být hvězdářem:
  45. XVI Škoda těch tvých krásných očí,
  46. XVII To ty jsi nebyla!
  47. XVIII Zapadá slunce za horu
  48. XIX Pan páter při mši z breviáře
  49. XX Oj, moje lásko, poraněný oři,
  50. XXI Já četl jsem ti na čele,
  51. XXII Mých slzí řeky padaly
  52. XXIII Vítr krajem pláče,
  53. XXIV Na hoře bílý kostel,
  54. XXV Umíráček zvoní,
  55. XXVI Však už tu píseň dohráli,
  56. XXVII Já jsem jak cikán ve světě
  57. XXVIII Neptej se na to, má milá,
  58. XXIX Já probděl jsem noc divokou,
  59. XXX Já hrál jsem šachy v životě,
  60. XXXI Když odcházel jsem v cizinu,
  61. XXXII Modlila jsi se zdrávas,
  62. XXXIII Mám lásky mnoho v ňadrech svých,
  63. XXXIV Neptejte se, lidé dobří,
  64. XXXV O kvěť, o kvěť mi, růže,
  65. Za soumraku
  66. Před bojem
  67. Sylvestrová noc
  68. U její mrtvoly
  69. Já smál jsem se a ty jsi plakala
  70. Otevřte brány!
  71. ***
  72. Dejte mi prapor
  73. Ten pravým jenom prorokem