Před bojem

Emanuel Miřiovský

Před bojem
Smrt za domov! – Jak zní to přepěkně! Však junák mladý se jí nelekne, požehná křížem čelo rozpálené a nepomní, že kdy se zase vrátí; jen zpomene, že dívka čeká doma a modlí zaň se ubledlýma rtoma. Aj, mladý hoch, ten do boje se ženežene, jak žízní zedraný plá po vodě, a jak kůň stepí spěje v Ukrajinu, tak spěchá rek, by umřel za otčinuotčinu, a do náruči spěchá svobodě! Jen dál, jen dál, vy bělohřívé koně, vy mladí hošihoši, dál jen do kraje; tam doma prapor s věže zavlaje a dívka zpláče něhou na balkóně! Vy dívky doma! – Ňadra dmou se výše a hlavou lítá obraz vytoužený, krásnější než jich doma po síni, 164 v níž řada předků odpočívá tiše. Aj, obraz tento všecky zastíní, i vaši zář, vy milující ženy. A ret si jmeno vyvolence šeptá, by nevyšlo mu z drahé páměti; po chvíli jazyku se srdce zeptá a staré jmeno na rty zaletí, aniž je slyšet uchu člověka. Zdaž smuteční šlář, ženy, nečeká na oběti své v nedalekém čase? Snad teď váš milý klesá zemdlen k zemi, neb stižen vrahem oplakává němý svou svobodu a v duchu po vás ptá se?... A teď snad už – ó slovo neblahé – snad mrtev padá v krvi vlastní s rozbitým štítem, pokalenou tváří – snad posledně mu světlo světa září a duši anděl smrti odnáší i rozpomínky z mládí předrahé! Ten smrti anděl všecko rozplaší – a vy steste, děti, chtěli býti šťastni? Trpký to pocit, nedbejte víc toho – snad teď váš rytíř prapor zdvihá palmy 165 a „vítězství“ mu tlupa provolává – v té chvíli snad ho volná krášlí sláva a kněži pějí ku poctě mu žalmy – ne žalmy smutku, ale chóry veselí jak velkonoční boží neděli! Ba je to pro vás všecko tuze mnoho, jen když se zdráv vám, věren navrátí a smutek políbením zaplatí – jen když se vrátí – – k čemu pláčete, kdy zvučí krajem píseň ptáčete a vůkol prchá všecko žalování a na ples tichý mění každé lkání? – Jen když se vrátí – – on se jistě vrátí a lásku vaši v krvi nepotratí....nepotratí... 166
Básně v knize Básně 1:
  1. Nemluvně k prsoum matčiným
  2. Ty vlasti má
  3. Stověžatá Praho!
  4. Kdo?
  5. Z volných písní
  6. Mraky
  7. Sen
  8. Trpícím
  9. Naše řeky
  10. Vlastencům
  11. Ze semináře
  12. Žádaný pohřeb
  13. Na věži
  14. Romance
  15. Památný muž
  16. Svatý
  17. Všední verše
  18. Za tři léta
  19. Co to, bože, bude?
  20. Návrat
  21. U krbu
  22. Se zvonice truchle
  23. Plácneme si, táto?
  24. Do půl roka
  25. Pod jedlí
  26. Kytka
  27. Děvčátko zimou třese se
  28. Starý hrob
  29. Námluvy
  30. I Ta píseň má se přepodivně skládá:
  31. II Utíká voda na kolo,
  32. III Ta moje láska do srdce
  33. IV Je mi k pláči, zřím-li na tebe:
  34. V Já bojoval jsem s pýchou tvou
  35. VI Má růžičko, jsi uvadlá
  36. VII Jdi do kostela, v kostele
  37. VIII Byli jsme dvě malé děti,
  38. IX Hleď, hochu, dívce do oka
  39. X My jsme šli tenkrát po cestě
  40. XI Ty nejsi perla, ty jsi víc,
  41. XII Držel jsem tě ve náruči,
  42. XIII Ty’s jako anděl z blankytu
  43. XIV Já četl knihu; stálo v ní
  44. XV Já chtěl být hvězdářem:
  45. XVI Škoda těch tvých krásných očí,
  46. XVII To ty jsi nebyla!
  47. XVIII Zapadá slunce za horu
  48. XIX Pan páter při mši z breviáře
  49. XX Oj, moje lásko, poraněný oři,
  50. XXI Já četl jsem ti na čele,
  51. XXII Mých slzí řeky padaly
  52. XXIII Vítr krajem pláče,
  53. XXIV Na hoře bílý kostel,
  54. XXV Umíráček zvoní,
  55. XXVI Však už tu píseň dohráli,
  56. XXVII Já jsem jak cikán ve světě
  57. XXVIII Neptej se na to, má milá,
  58. XXIX Já probděl jsem noc divokou,
  59. XXX Já hrál jsem šachy v životě,
  60. XXXI Když odcházel jsem v cizinu,
  61. XXXII Modlila jsi se zdrávas,
  62. XXXIII Mám lásky mnoho v ňadrech svých,
  63. XXXIV Neptejte se, lidé dobří,
  64. XXXV O kvěť, o kvěť mi, růže,
  65. Za soumraku
  66. Před bojem
  67. Sylvestrová noc
  68. U její mrtvoly
  69. Já smál jsem se a ty jsi plakala
  70. Otevřte brány!
  71. ***
  72. Dejte mi prapor
  73. Ten pravým jenom prorokem