U hřbitovního světýlka.

Emanuel Miřiovský

Ty duchu rovnosti! – Zde tobě sídla a svorné stany osud lidstva staví; zde rozpni do kola svá šedá křídla a zpěv tvůj zavzniž mezi hroby lkavý. Hle, obec mrtvých! Dávné děti tvoje, jež s jediným jsi poslal údělem v labyrint světa, aby z toho boje, jejž svedou v mžiku žití nad tělem, vítězi vyšli v triumfu svých činů! A kolik jich tu dříme v země klínu, jimž tento úděl snem byl plným lesku i záře čarovné a nadějí, jimž z rozběhů a vzdušných ideí jen něco pláče zůstalo a stesku? Jen mrtvá z bojů titanských jsou těla, a krev, jež druhdy vášní rozkypěla, teď ustydlá se řadí kolem hnátů – kde skutek lidský, hodný poëmatu?...

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

699. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slávy děti. (Václav Šolc)
  2. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  3. VII. Památko věku, laure věncující, (Václav Šolc)
  4. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA BRÁNU HŘBITOVA. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Jednání třetí. (Jindřich Böhm)
  7. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  8. ELIŠCE KRÁSNOHORSKÉ (Bohdan Kaminský)
  9. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  10. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)