U hřbitovního světýlka.

Emanuel Miřiovský

U hřbitovního světýlka.
Ty duchu rovnosti! – Zde tobě sídla a svorné stany osud lidstva staví; zde rozpni do kola svá šedá křídla a zpěv tvůj zavzniž mezi hroby lkavý. Hle, obec mrtvých! Dávné děti tvoje, jež s jediným jsi poslal údělem v labyrint světa, aby z toho boje, jejž svedou v mžiku žití nad tělem, vítězi vyšli v triumfu svých činů! A kolik jich tu dříme v země klínu, jimž tento úděl snem byl plným lesku i záře čarovné a nadějí, jimž z rozběhů a vzdušných ideí jen něco pláče zůstalo a stesku? Jen mrtvá z bojů titanských jsou těla, a krev, jež druhdy vášní rozkypěla, teď ustydlá se řadí kolem hnátů – kde skutek lidský, hodný poëmatu?... 133

Kniha Básně 2 (in Spisy Emanuela Miřiovského) (1882)
Autor Emanuel Miřiovský