Vzpomínky.
K družným prsům v roztoužení
kloním čelo zachmuřené,
a vzpomínky tiše kráčí
v duši sněním obestřené.
Slyším zase šumět moře,
plné pláče, plné vzlyku,
jak zoufalým ňadrem stená
v šedých skalisk těsném šiku.
Slyším ples a bujnou vřavu,
tance vír a kastanětu,
z lůna hájů citronových
teskný plískot vodometů;
před zrakem se v mlžné dáli
ve snu oliv přísvit šeří
a bílý květ oranžový
snáší se mi do kadeří.
53
Chladím skráně rozžhavené
v trávě vlhké pod pinií
a usínám v hudbě větrů
pod kvetoucí magnolií...
Zatím z družných prsou žhavý
vzdech na čelo moje vane,
a potají do kadeří
z věrných očí slza kane. – –
54