Vzpomínky.

Otakar Mokrý

Vzpomínky.
K družným prsům v roztoužení kloním čelo zachmuřené, a vzpomínky tiše kráčí v duši sněním obestřené. Slyším zase šumět moře, plné pláče, plné vzlyku, jak zoufalým ňadrem stená v šedých skalisk těsném šiku. Slyším ples a bujnou vřavu, tance vír a kastanětu, z lůna hájů citronových teskný plískot vodometů; před zrakem se v mlžné dáli ve snu oliv přísvit šeří a bílý květ oranžový snáší se mi do kadeří. 53 Chladím skráně rozžhavené v trávě vlhké pod pinií a usínám v hudbě větrů pod kvetoucí magnolií... Zatím z družných prsou žhavý vzdech na čelo moje vane, a potají do kadeří z věrných očí slza kane. – – 54