Z hlubin.

Otakar Mokrý

Z hlubin.
Zhroužila jsi mladou duši v nitro moje rozbouřené, jako olše svislou haluz do vln řeky rozčeřené. Co tě vábí v pustou hloubi, kde jen chlad a umírání, kde jen leknín zasmušilý ovíjí se kolem skrání?