Tribun lidu.

Tribun lidu.
V okénku svlačec blankytný ve zvonce rozkvítá a kolem hlavy vězňovy síť hebkou uplítá. Na mříži kvítím vroubenou se sklání žhavá skráň a oko sinou zelení se plíží v němou pláň. V poušť mrtvou, v pusté nádvoří, v směsici kamení, z níž echo, stráží líný krok, zaléhá v sklepení. Usíná ohlas... Líce plá červánků korály, tu na rtech vzdechů ševely se v píseň rozhřály: „Komonstvo jeho klusalo v praporů stínech ulicí a kolem národ hymny pěl v čarovných krojů směsici. 70 Z omšených věží zvučely v hold steré zvonů jazyky a hudby hřměly na pozdrav: „Hossanah! césar veliký!“ – – – – – – – – – – – Tvůj brokát, jasný císaři, ve hrobce spráchniví, na hnízdo ptáčku svije se vlas hlavy šedivý. Koruna tvoje z pozlátka jen hnátům vévodí – tvou lebku rolník vyorav do pole zahodí. Jen kapka vody deštivé ji naplní, ji ovlaží, to rosa z pláče národa v žalářů zápraží!“ Umlkla píseň – ticho kol, směsice kamení, okénkem echo, stráží krok, zaléhá v sklepení. 71