Z nitra.

Otakar Mokrý

Z nitra.
Z hloubi srdce zlaté klasy nadšení mi vyrůstaly, a na nich jak kolibříci pestré sny se kolíbaly. Tichý dech mé poesie vlnil vlásky bájné krásy, svítil jiskrou blyskotavou pod hedbávím rusé řasy. Rozvál snivé dívčí nitro plné vůně, plné chvění, v růži vnadnou, tmavorudou, třesoucí se v rozechvění. Uschly klasy – hlavu kloní – zrnka zlatá pošlapána, tmavá růže pískem stepi pochována, zasypána... 65