Ty opouštíš mne.

Otakar Mokrý

Ty opouštíš mne.
Ty opouštíš mne, dítě, jak zlata muška rákosové sítě, jež spjalo jíní; – když pestré sny mé jako zmrzlé květy v modravém stuhly ledu, když pochoval jsem luzné rajské světy, ty nemáš pro mne hledu! když mraky šedé myšlénky mé stíní – ty prcháš nyní! Ty opouštíš mne jako ptáče zpěvné zlomenou haluz, chvějící se tiše, když boží kletba nenadále žeřavým bleskem černé písmo píše 63 do duše kmene vydoutnalé, a nemáš slzy pro mé čelo hněvné a smutné neskonale!