Tvůj život celý – píseň byla tklivá

Otakar Mokrý

Tvůj život celý – píseň byla tklivá Tvůj život celý – píseň byla tklivá
a měkká jak zpěv slavíka, Tys žitím přešla jako vlnka snivá jež olšinami uniká; rozkvetlas tiše něhou usměvavou v snů našich sladkém úkrytu – co vzpomínek mi smutnou táhne hlavou, tolik v nich vůně, blankytu.
Tvé žití luznou bylo jenom básní, touž, kterou vesna zářivá v čarovném sadě v šumných větvic třásni nejkrašší květ svůj odívá. Nad rovem Tvým tam v jarních kvítků vnadě hrdlička sladce rokotá, Ty neslyšíš jí – ve hrobovém chladě sníš dál svou báseň života! [7] Nuž spi tam sladce v zemi posvěcené, v té vděkůplné jihočeské zemi, nechť nad Tebou se věčný blankyt klene a pták jen bloudí lípy haluzemi. Umdlévám hořem... Jak na květném stonku na skráni mojí motýl smutku sedá, mé srdce pusto – mládí moje v sklonku svou poesii – Tebe – marně – hledá. [8]