Pan Jindřich Strážský.

Pan Jindřich Strážský.
Pan Jindřich Strážský, český pán, kdysi v Palestinu jel, a v zemi snědých Moslemů podivně věci zřel. Tam nejprv kámen uviděl s Kristovou šlepějí, a líbáním hned zdloubal ji o palec hlouběji. Po vetchých stupních žebříka, jenž Jakubu se zdál, se duch pobožný Strážského až k nebi vyšplhal. A fantasií do ráje ku prarodičům spěl, na brcích, jež vypelichal Gabriel archanděl. 116 Když takto ducha povznesl, pozemské nad bloudy, osedlal jemu dragoman k odchodu velbloudy. Po trudné cestě písčinou, tu v slunném obzoru zasvitly kuple Stambulu na modrém Bosporu. Když karavana kráčela kol Dolma – bagdže vrat, tu mocný žoldán Strážského dal k sobě zavolat. A Mahmud – nevím který už – líp katechismus znal než sám učený pontifex, jenž v Římě panoval. Strážského žoldán vyslýchal, přioděn v zlato, kment, a Strážský pilně vykládal mu nový testament. Když stál již hotov k odchodu u zlatých podvojí, ptal žoldán se: „čím lépe být, pod jednou či pod obojí?“ 117 Pan Strážský – věrný katolík se kroutil sem a tam, až pokynul mu k mlčení Muhamed žoldán sám. „Můj brachu, zanech disputac i planých rozmíšek, a dovol, bych sám rozlousk’ ti ten tvrdý oříšek: Já radš bych boha toho měl, jenž dává pít i jíst.“ – Pan Strážský si to k srdci vzal a byl pak – utrakvist. 118