U moře.

Otakar Mokrý

U moře.
Na břehu moře siného jsem uleh’ laurů pod keře, když teplý vánek zadýchal v jich lesklé, vonné kadeře. Hloub oděla se v drahokam jak odaliska východní, ji v lože zlaté provázel řad rudých nebes pochodní. Šum teskný, jako ze sna sten, zavzníval dálným sklepením, vln bílá ňádra dmula se, vroubena stříbra třepením. Vln šplíchot – srdce bouřný ruch a slza spadla do moře, zaplál jsem láskou divokou k té přenesmírné prostoře. [27] Nad snící moře hladinou vyplula hvězda bludice a hledla zrakem slzavým do čárných světel směsice. Vln šplíchot – světla prudký kmit a hvězda spadla do moře; zaplála láskou divokou k té přenesmírné prostoře.