K severu.

K severu.
Ve záchvatu touhy žhavé pospíchal jsem v slunný jih, kde jsou rty tak sladce smavé, oko, vlas jak eben tmavé a na ňadrech padlý sníh; kde i s nebes modré sluje sálá vášeň divoká a moře si oddychuje v líném spánku z hluboka. Kde oranže v tmavém listí hoří zlatem šarlatu, horký vítr jemně svistí v rudém květu granátu; 50 kde laguna přiodívá plísní staré paláce, gondola se vlnou kývá, lazaron se v slunci zhřívá na vymřelé piazze. Kde kol sochy bledolící břečtan závoj opřádá, kde se pýří růže snící a v citronech při měsíci šumí snivá kaskáda; kde u věčném bacchanálu plynou chvíle života a duch v rudém vína palu bludičkou se mihotá. Nuže s bohem! Krok můj vrátký zpět se plíží bez směru, jako čáp, když musí zpátky na visuté hnízdo chatky mlhavého severu; kde se teskně k zemi sklání olověná nebesa, měsíc kreslí v siné pláni zimavý stín pralesa. Kde vlna v břeh pomněnkový bije snivým šplíchotem, 51 kde se chví list osykový, pisklata se v olšin křoví ozývají tikotem; kde nad loučí podřimuje v chýžích nouze, klopota, jíž kukačka odměřuje trapné chvíle života. Ohled’ jsem se naposledy v jižní luhy plné krás, svatojanských mušek bledý roj se plížil mými sledy, odíval je v duhojas; pak se vznesl z vlhké trávy drahou lesklou, vířivou, rozpínal mi kolem hlavy gloriolu jiskřivou. 52