Pod balkonem.

Pod balkonem. Sen z jihu.
Milostnou vůní jižní sad mne kdysi zulíbal, nade mnou palmy peřesté vějíř se kolíbal. Umlkal kolem ptactva sten i větve v šelestu, a se mnou v mušek bzukotu sad dřímal siestu. Má hlava těžká skláněla se k prsům níž a níž, tu oko náhle zbloudilo na balkon v révy mříž. Sladinký šelest – rozevlál se hebký zlatý vlas, a v okně šerém zasvitnul bělostných lící jas. 41 Jediný pohled v polosnu, lehýnký vzdech a sten a sepjal těžká víčka má kouzelným thyrsem sen. Mně zdálo se, že plížím se v tuch sladkých záchvatu po zlatotkaných kobercích v odlehlou komnatu. Zvonivým smíchem jde mi vstříc třešňový svůdný ret, má hlava k nožkám poklesá na měkký taburet. Jak otrok snědý, vysmahlý, jejž zrodil Hindostan, vějířem s lící odvívám horkého vzduchu van. Aloe dýmá – myrrhy kouř v mrak houstne modravý; Danain šumí zlatý déšť – – – vodomet plískavý – – – – – – Tu hebkým palmy vějířem jsem procit’, probuzen, než co mi sneslo na víčka tak čarovábný sen? 42 Ó paní! tmavých vašich brv jen jedno pohnutí, a rtíků něžných, růžových jen jedno – zívnutí...