Topol.

Otakar Mokrý

Samoten bloudím silnicí topolů zpustlou alejí a z rozplakaných haluzí podivné dumy šumějí. Ve obemšenou kmene hruď je lidské srdce vyryto, zimavou plísní k neznání do kola kolem přikryto. A starý topol zadumán třaslavou klestí šelestí, a lístků mladá družina naslouchá jeho pověsti. Choulí se k sobě blíž a blíž ti lístečkové zvědaví, já na kmen ucho přikládám, slyším, že o mně vypráví. Jen ustaň, starý brachu můj, sic uvěřím sám bájím tvým, že je to vlastní srdce mé, co kryješ mechem mrazivým.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

290. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. (Karel Sabina)
  2. TÁBOR. (Otakar Červinka)
  3. báseň bez názvu (Václav Vojáček)
  4. báseň bez názvu (František Alexandr Rokos)
  5. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)
  6. NA ZŘÍCENINY HRADU DRAŽICKÉHO. (Václav Věnceslav Ráb)
  7. KNÍŽECÍ VRAH. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. POVOLÁNÍ. (Karel Sabina)
  9. ZLOMKY BÁSNĚ „ČERNÁ RŮŽE“. (Karel Sabina)
  10. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)