PROČ KRISTUS PLAKAL...

Otakar Mokrý

Vzkázala Marta: „Bratr těžce choří, spěš, Pane dobrý; – jedno pouhé tknutí Tvé paže mocné, která divy tvoří: a zrumění se líce sinobledá! Nezemřeť ten, kdo ve Tvé slovo věří; Tys osten zlomil smrti, zahynutí; před Tebou prchá nemoc, hoře, běda; Tvá ruka, která na uvadlém keři poupata křísí k žití spanilému: ta zahynouti Lazarovi nedá, jej uzdravíš jak judskou onu ženu, jež dotekla se roucha Tvého lemu... Ó milostiv buď! Slyš i Magdalénu, jež sesterskou svou prosbu se mnou pojí v zpomínce sladké na blaženou chvíli, kdy vlasů hávem stírala Tvou nohu a nardu vonnou lila v hlavu Tvoji. Voláme k tobě, k proroku a bohu, vyslyš nás v hoři! – kročej svatou schýli k chatrči, kterou Bůh navštívil žalem.“ NevyslechJežíš sester naříkání, a Lazar skonal; – tělo ovinuly mu v roucho vonné, v ratolesti z palem, je pochovaly v sprahlé skalní stráni a dál nit hoře v pusté chatě snuly... V západě rudém den již dohoříval, když kráčel Kristus k hrobu Lazarovu, od Bethanie, v jejíž vlídném krovu jak štvaná laň svou svatou hlavu skrýval před Judou zlým, jenž vždy jak jestřáb kloval surovým zobem hrudi prorokovu. Vstříc vyšla Kristu Marta zarmoucená a v oku tmavém, shaslém v mnohém pláči, na vlnách slzy výčitka se chvěla, když poklekla před Mistrem na kolena a lkala: „Pozděpozdě, Pane! kráčí útěcha Tvoje v srdce osiřelá, již neníť bratra v tomto okamžiku!“... Odtušil Kristus: „Dosti nářku, vzlyku, utiš se, ženo, – bratr Tvůj jen dřímá a k životu zas jej vzkřísí slovo!... Kam vložili jste tělo Lazarovo?“ A velkým na to, hrozným zvolal hlasem, jak hromu zvuk, jenž v pusté skále hřímá: Lazare, vstaň a vyjdi z lůna hrobu!“... A mrtvý vstanul... Trnulo vše žasem, když opouštěl tu hluchou skalní kobu, ovázán ještě plátna ve hrobová a rozhlížel se v ustrnulém davě... Vše jásalojen Kristus beze slova v zástupu stál tu zamlklý a němý a zaplakal pak hořce, usedavě... Když tázaly se Marta, Magdaléna, majíce ještě víčka uslzená: Proč, Pane, Ty vznešený nade všemi, nesdílíš také radost naši spolnou?“ Odvece Ježíš: – „Duši moji bolnou z hluboka svírá trudné pomyšlení, že tužbu žhavou vyplniti hledě, – jsem bratra vzbudil z blaženého snění k života hoři, strádání a bědě!...“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

259. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Trnový vínek. (Xaver Dvořák)
  2. Lístek zapuzení. (Augustin Eugen Mužík)
  3. KŘÍŽ (Xaver Dvořák)
  4. Krucifix. (František Kyselý)
  5. Mundus. (František Leubner)
  6. JASAN VISUTÝ.*) (František Kyselý)
  7. U hrobu Marie Panny. (Xaver Dvořák)
  8. KVĚTEN MARIÁNSKÝ (Xaver Dvořák)
  9. Znělky. (Emanuel Züngel)
  10. VEČER. (Jan Opolský)