Poesie.

Otakar Mokrý

Pohádku jsem jednou slyšel o malinké, křepké slípce, jež se čile popelila v písku, prachu smetiště. Zabili ji, zpřevraceli útroby a nalezli tam zrnka zlatá, žhavá, rudá a zářící démanty. O křtinách pak slípku snědli, vínem při tom zapíjeli, maso její trochu tuhé, zavařené s nudlemi. Zlato dali do peřinky, diamanty matce v uši a smáli se dobré slípce, až se chvěly bránice. Jak v dětinské této báji, již jsem vám teď vypravoval, tak to v světě s poesií, slípkou dobrou dopadá... Klovej dál jen, slípko dobrá, na smetišti žití – snášej – zlatá vejce,– zobej v písku – bleskné, třpytné brillanty! Společnost tvé maso tuhé s nudlemi své prósy žití stráví přec – jen když si při tom vyfintí a vyzdobí: – Scvrklou, svadlou, všední líci – horečnatou, zimomřivou – a své děcko naduřelé, – které zove pokrokem. –

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

34. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Předzpěv. (Josef Holý)
  2. PASAČKY. (Ferdinand Tomek)
  3. XVIII. To slunéčko zlatovlasé (Josef Kalus)
  4. SNĚNÍ CHUDÉHO JARA. (Josef Svatopluk Machar)
  5. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  6. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  7. Sonet. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Kohoutova píseň. (Josef Kalus)
  9. QUIXOTE. (Jan Opolský)
  10. zas jako kdysi (Stanislav Kostka Neumann)