Panna Anna.

Josef Krasoslav Chmelenský

jen skrovňounkou zahrádku S kvítím rozmanitým mám; Pročež kytky na památku Přátelům jen milým dám. Předsevzal jsem si pro Annu, Drahocennou starou pannu, Nejstkvostnější kvítky vzít, A je v ladný věnec svít. – Velké oči Lada měla, Milostně ji krášlily; Z malých ust řeč libě zněla, Slavíci s sočili. A hle! – V Anny oblíčeji Obě krasoty se smějí, Že je převrácené To snad mnoho nedělá? Praví se sic: „Její rtové Fousem že jsou oděni;“ Proč pak mají jen mužové Fousy mít, proč ne ženy? – Bachus nelze víc se stkvíti, (Ne že umí notně píti, Ne pro břicha výtečnost;) Jen pro její výmluvnost. Proto jen, že chyby žádné Život její nekalí, Křehýčké když děvče padne, Kletbu na ni uvalí; Arci ty že pomstou zňaté Nectíc Anny mravy svaté Uštipačným hlasem : – Slepice zanášejí!“ Černější na utrhání Nikdy lež nezpomněla; Proto snad, že z nenadání Z domova pryč odjela? – Nemoc těžkou předzvídala, Proto se do města brala; Kdyby u nás Doktor byl Bylby ji byl domov kryl. Rce: „Kdo světu věří, bloudí, Nic v něm není dobrého!“ Nemyslete, že tu soudí Z sebe snad na jiného. Kdyby byla v jarním květu, Třebas oddala se světu Lepost mravů příkladná Nyní na vše roušku . V všech ctností plamen hoří, Zvláštně božská pokora; Proto, kdo se nekoří, Náramně naň krákorá; Každý den jde do – – – By noviny uslyšela?!“ – Nehyzdí chtivost, klam Jde, by rozjímala tam. Všecky chyby, co zaslechne, Hledí k výstraze roznest; V haně proto neoddechne By se jasněj vznesla čest. Že ze svého půl přivtělí K neřestem, to moudrost velí By ve věčší ošklivost Uvedla vši nepravost! : „že byli ženichové Často láskou k jati;“ Tu že nelhou její rtové, Každý musí vyznati; Mužům není nic tak milé, Hospodářství co spanilé, Anna že mu rozumí Truhla s stříbrem vyjeví. Vady všickni mužští měli, Proto nechtěla se vdát; Ale neže ji nechtěli, Naučíce se ji znát. Jak na slabost mužskou hlédla Outličká tvář hned zbledla, Zlou se schválně stavěla By se jich jen zprostila. Přísnou ctností ozdobená, Nepřátel celý sbor; By nebyla otrávena, Velmi musí dát pozor; Nevěří žádnému lehce, Proto doma jísti nechce, K příteli, jejž dobře zná Ráda se pozvati . Hojně s ourokem mu platí, Že ji nechá darmo jíst: Neb ho učí lidi znáti, Nemusí noviny číst. Všecky tajnosti samé Z kraje celého jsou známé, Zvěstovatel, Noviny Čárně se v spojily. Lidé sice povídají: Že ty ještě pomlouvá, Co se najísti dají.“ Když jen pravdu povídá, Že, hrůza peněz vyjde, Předc jen leccos na stůl přijde, Omáčka že chut nemá Což je pravda pomluva? Proto, lidé že v neštěstí K ctnosti se utíkají, Když je bída tepe pěstí, Libě zardí tvář se . Chudým nedá nic jiného Než kus chleba plesnivého, By se bídní nestali Kdyžby dobré poznali. Haní ji, že soudků mnoho Kořalky prý vypije; Člověk kdyžto máte z toho Fabriky podporuje! Pro ni jest to nápoj pravý; Neb k jejímu slouží zdraví, Choré oudy zahřeje, Anna znova okřeje. Pročež jsem si po vše časy Umínil věnce vít; ku poctě vzdy hlasy Souhlasně budou znít. Tupte jazyci ji hadí, Předc ji duše krása vnadí; Dokud v žílách teče krev Můj ji chválí slavozpěv.

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

426. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 19. BŘEZNA 1845 (Karel Havlíček Borovský)
  2. None (František Matouš Klácel)
  3. Slza. (František Ladislav Čelakovský)
  4. Cedr Černohorský. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  5. 101. Podnět ducha tam mne jíti trápil, (Jan Kollár)
  6. K Umce. (Václav Stach)
  7. VOTIVNÍ OBRAZ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Prosba k Bohu (Bohuslav Tablic)
  9. Křepelka a škřivánek. (Bohuslav Tablic)
  10. NA RANNÍ. (Vítězslav Hálek)