Kristovy růže.

Augustin Eugen Mužík

Kdys Kristus vkročiv v šírý svět u cesty shlednul schnoucí snět a plnou svadlých růží. I dechnul na ni božský ret. a ožil znovu každý květ. A potkal dívky černovlasé, červenolící, dlouhořasé, ty děly jemu: „Muži, nač tobě třeba růží? Ó dej nám, pohleď, jak jsme krásné, ať vpleteme si do vlasu pro větší ještě okrasu ty růže jasné!“ On všecky růže jim dal, a sám a zamyšlen dál se bral. I zašeptala holá snět: „Kam děl se nádherný můj květ, nač oloupil’s mne, muži? Kdo teď mé trny zakryje, kdo mne si v kadeř zavije, proč sobě’s také nenechal alespoň jednu růži?“ „Ne,“ řekl Kristus, „holá snět mé hlavě pouze sluší. Já trny tvoje zakryju, v svůj vlas já tebe zaviju.“ I přitisknul ji k ňádrům svým, k té velké, svaté duši.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

447. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Sigismund Bouška)
  2. Růžový palouček. (Karel Babánek)
  3. O DUŠIČKÁCH. (Adolf Heyduk)
  4. LÁSKA RŮŽE (Jan Neruda)
  5. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Každému, co mu patří. (Adolf Heyduk)
  7. Květlo děvče. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  8. XXXVII. Pannám. (František Matouš Klácel)
  9. ČERVENÁ RŮŽIČKA. (Josef Kalus)
  10. Zahrádka Boží. (Vilém Ambrož)