Básník.

Augustin Eugen Mužík

Jak růže bílá, která voní v měsíci lásky, básník jest. Což na tom, zda ta růže voní ve vzduchu velkých, hlučných měst, či zda v samotu zakletá kdes beze zvěsti odkvétá? Tou, jíž jest – růží – zůstane. A jako hvězda, která svítí měnivým leskem; neví nic zda člověk bdí; jen sní a svítí svou čistou září víc a víc, a kol ní šumí aether jen jak tichá hudba, lehký sen, a její zář – ta nehasne. A jako labuť, která zpívá do šera píseň poslední. Co na tom, zdali noci zpívá, či zda se k ránu rozední? Má na tom dost, že bůh jí dal klid, písně, sny, a že jí přál být čistou, bílou labutí.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

215. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaro samotářů. ( K. Egor)
  2. PO PRVNÍM JEDN. MASSENETOVA „WERTHERA“ ( H. Uden)
  3. U RAKVE. (Karel Toman)
  4. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  5. Zpěvy měsíců. (Otto Gulon)
  6. ROKOKO (Rudolf Medek)
  7. IMPROVISACE. (Hugo Kepka)
  8. STARÁ ZAHRADA. (Karel Babánek)
  9. Listopad. (Karel Babánek)
  10. Kam jdu? (Adolf Brabec)