Panoš.

Augustin Eugen Mužík

Ve poutech sedí ukován mladičký panoš kruhem pevným. Ach včera jeho přísný pán jej udeřil svým zrakem hněvným, i ji – ten krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi září bezmrakém čarovných světel na tisíce, a dole divným zázrakem vzplanulo srdcí ještě více – Ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ve sadě spí juž květiny a dýší ze sna sladkou vůni; ten koutek, skrytý jasmíny, tam byl tak šťasten, šťasten u ní – – Ach byl to krásný, krátký sen..., – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Slyš – z dálky vane divý zpěv, – to pějí v sboru víly lesů, ty vábí mladou hochů krev do posesterských her a plesů – – ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje, a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi rdění azuru nového jitra zvěst již hlásí, za chvílí vstane v purpuru to boží slunce plné krásy – ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Leč panoš sedí bez chvění, on nevzpomíná nyní sebe, nechť krví jeho zrůmění víc hradní dvůr než jitrem nebe – ach byl to krásný, krátký sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Nechť stihne hlavu smrtná zbraň a odrazí ji k nohoum pána, on ví, že kdosi myslí naň, že plakala proň až do rána – jí odkáže svůj krásný sen... – buď navždy s bohem, růže bílá! – Pak skloní hlavu spokojen, a naposled si šeptne jen: „Má paní pro mne slzy lila.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

598. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DUMA NOČNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  2. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  3. JARNÍ VEČER. (Bohdan Kaminský)
  4. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  6. VZPOMÍNKA Z ARKA. (Adolf Brabec)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Den. (Josef Václav Sládek)
  10. V LETNÍM VEČERU. (Adolf Brabec)