Panoš.
Pospěš si a říkej rychle,
umřít musíš do rána!
Španělská romance.
Ve poutech sedí ukován
mladičký panoš kruhem pevným.
Ach včera jeho přísný pán
jej udeřil svým zrakem hněvným,
i ji – ten krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Ta jarní noc tak dlouhá je,
kde oko spánek nezakrývá,
kde zhasla každá naděje
a jenom upomínka zbývá
na jeden krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem růže bílá! –
[192]
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Na nebi září bezmrakém
čarovných světel na tisíce,
a dole divným zázrakem
vzplanulo srdcí ještě více –
Ach byl to krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Ve sadě spí juž květiny
a dýší ze sna sladkou vůni;
ten koutek, skrytý jasmíny,
tam byl tak šťasten, šťasten u ní – –
Ach byl to krásný, krátký sen....sen...,
– buď s bohem, s bohem růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
193
Slyš – z dálky vane divý zpěv,
– to pějí v sboru víly lesů,
ty vábí mladou hochů krev
do posesterských her a plesů – –
ach byl to krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem, růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Ta jarní noc tak dlouhá je,
kde oko spánek nezakrývá,
kde zhasla každá naděje,
a jenom upomínka zbývá
na jeden krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem, růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Na nebi rdění azuru
nového jitra zvěst již hlásí,
za chvílí vstane v purpuru
to boží slunce plné krásy –
ach byl to krásný, krátký sen....sen...
194
– buď s bohem, s bohem růže bílá!
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Leč panoš sedí bez chvění,
on nevzpomíná nyní sebe,
nechť krví jeho zrůmění
víc hradní dvůr než jitrem nebe –
ach byl to krásný, krátký sen....sen...
– buď s bohem, s bohem růže bílá! –
Teď sedí tich a samoten,
a zlehounka si šeptá jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
Nechť stihne hlavu smrtná zbraň
a odrazí ji k nohoum pána,
on ví, že kdosi myslí naň,
že plakala proň až do rána –
jí odkáže svůj krásný sen....sen...
– buď navždy s bohem, růže bílá! –
Pak skloní hlavu spokojen,
a naposled si šeptne jen:
„Má paní pro mne slzy lila.“
195