Panoš.

Panoš.
Pospěš si a říkej rychle, umřít musíš do rána! Španělská romance.
Ve poutech sedí ukován mladičký panoš kruhem pevným. Ach včera jeho přísný pán jej udeřil svým zrakem hněvným, i ji – ten krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – [192] Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi září bezmrakém čarovných světel na tisíce, a dole divným zázrakem vzplanulo srdcí ještě více – Ach byl to krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ve sadě spí juž květiny a dýší ze sna sladkou vůni; ten koutek, skrytý jasmíny, tam byl tak šťasten, šťasten u ní – – Ach byl to krásný, krátký sen....sen..., – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ 193 Slyš – z dálky vane divý zpěv, – to pějí v sboru víly lesů, ty vábí mladou hochů krev do posesterských her a plesů – – ach byl to krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Ta jarní noc tak dlouhá je, kde oko spánek nezakrývá, kde zhasla každá naděje, a jenom upomínka zbývá na jeden krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem, růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Na nebi rdění azuru nového jitra zvěst již hlásí, za chvílí vstane v purpuru to boží slunce plné krásy – ach byl to krásný, krátký sen....sen... 194 – buď s bohem, s bohem růže bílá! Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Leč panoš sedí bez chvění, on nevzpomíná nyní sebe, nechť krví jeho zrůmění víc hradní dvůr než jitrem nebe – ach byl to krásný, krátký sen....sen... – buď s bohem, s bohem růže bílá! – Teď sedí tich a samoten, a zlehounka si šeptá jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ Nechť stihne hlavu smrtná zbraň a odrazí ji k nohoum pána, on ví, že kdosi myslí naň, že plakala proň až do rána – jí odkáže svůj krásný sen....sen... – buď navždy s bohem, růže bílá! – Pak skloní hlavu spokojen, a naposled si šeptne jen: „Má paní pro mne slzy lila.“ 195