Májová.

Májová.
Máj opět vzbouzí srdce....srdce... G. Carducci.
K čemu ten svět zde, plný krásy, pro koho stvořen máje čas? S našimi city chvílku hrá si, a přejde – ony schladnou zas. Več doufat? Kráčím květným ladem dnes pln je květu – krátký čas, a nad tím celým eldoradem se mrtvé prázdno prostře zas. Jak těšit má mne doba máje, ten vůně, písní, lásky čas, když vím, že vše to k smrti zraje, že zítra budu sám tu zas? Nač trhat růži? Zírej na ni, leč rychle... neb sem kvapí čas, jenž svadlou růži ve hrob sklání, a hleď – tvá dlaň je prázdná zas. [85] Však v čistou mysl básníkovu přec úlevu vlil jednu čas – on v každý máj touž růži znovu se smát naň nechá zas a zas. 86