Ó mlčte mi...

Augustin Eugen Mužík

Ó mlčte mi....mi...
Ó mlčte mi, že na tom světě šírém již není pravé, čisté lásky víc! Ač bol ji často stopí černým vírem, a ona v rubáši svou kryje líc, však se světa nám nikdy nevymízí. Ó lásky bible dlouhá vznešená! Kdo nahlédnout smí v črty tvoje ryzí, by duše jeho k smrti raněná z tvých evangelií nedošla těchy? Ať z ňader dívky pučíš – časný květ, jejž rozmar zničí, první urvou vzdechy, než zulíbat jej milencův smí ret, ať z přítelovy prýštíš čisté hrudi, jak skalní pramen tvrdé ze stěny, a otáčíš mlýn našeho osudí, jejž duše nadějí v nás kojeny si zbudovaly drahým ruky stiskem a obejmutím, slzou žalostnou, ať ohněm planouc rodným nad ohniskem [222] z matčina srdce září milostnou nás z ledu v mužnou ručej proměňuješ, či v povídačkách staré babičky vše krásy bájí do duše nám snuješ, či chůvy žvavé obzor maličký svým vlídným slovem proměňuješ v světy – v té tisíceré žití podobě ty ve vlasech vše jara majíc květy se v chýžích směješ, truchlíš na hrobě, i ve žaláře klenbu šeraplnou ty mříží vnikneš jako jara dech, tam zaplaneš nám v tváři světla vlnou na řasách slzu, těchu na svých rtech – ty sne, jejž celé lidstvo nevysnilo a neprohloubí nikdy, moře pláň, v níž celé kouzlo ráje zrcadlilo! Ty v zoufání nám vírou zdobíš skráň, ty ve smrti nám v ústa požehnání, a v srdce vkládáš nejkrásnější skvost, ty královno, před níž i Bůh se sklánísklání, jenž všechněch jiných zákonů je prost, ty sestro, družko, milenko i matko, jak ve tvých teplých loktů objetí je srdci každému tak náhle sladko, že křídlem svým i hroby přeletí? 223 Ty květe ráje ze všech nejkrásnější, ty svatý proude věčné přerody, jenž šumem svým svět v pokoj ukonejší, v nebeské krásy věčné pohody, kdo před tebou by rád as neuklonil svou šiji tvrdou, z ruky nepustil meč pomsty, s nímž se za svým vrahem honil? Kdo odpustit by nechtěl ze všech sil a z celé duše tam, kde v prach jej stlápli, a v jeho pohár, blahem vzkypělý, mu třeba sterou krůpěj jedu kapli? Ty nejpřednější v nebi anděli, až hlava má, již věnčí trní zkázy své v čelo vtlačivši jí ostny zlé, vše se světem již zruší blahé vzkazy a v hrob své tady skryje pobledlé, já z rakve ještě volat budu: „Ty svaté spásy slunný paprsku, mé požehnání prostřed věčných trudů ti z šíré tmy smutného okrsku na věky zníti bude jako hymna, a každý duch má slova uslyše ta vroucivroucí, čistá, ryzí, přeupřímná, je zlatým pérem v hruď si vepíše!“ 224
Básně v knize Jarní bouře:
  1. Básník.
  2. Ctnost a Láska.
  3. Přání.
  4. Je mi tě líto, smutné dítě.
  5. Pojď, lani uštvaná...
  6. Chtěl jsem ti říci...
  7. Nad hnízdem.
  8. Zvedni ho, zvedni!
  9. *** Ó netěš mne, kdy v konec jde má dráha,
  10. List k srdci.
  11. *** Ach ustaň ve své věčné nenávisti!
  12. To-lis nikdy necítila?
  13. Za tebe!
  14. List.
  15. Hymnus.
  16. Mladé dívce.
  17. Pojď, nech mne zírat...
  18. Znáš mne?
  19. Jak ptáka tažného...
  20. Když v podzim ptáci k jihu letí...
  21. Poslední květy.
  22. Chval boha!
  23. ***
  24. Slza v rozloučení.
  25. Sňatek duší.
  26. Epistola.
  27. Loučení.
  28. Za kýmsi dalekým.
  29. Za pokoj ve skonání.
  30. Jak bouři vzdálené bych z rakve naslouchal...
  31. Rozloučení.
  32. Requiescat.
  33. Jen třikrát jsem ji uviděl.
  34. Mrtvé.
  35. Pod křížem Vykupitele.
  36. Máj.
  37. Enora.
  38. Co chceš mi dáti?
  39. Do hrobu.
  40. Elegie.
  41. Zemřelé.
  42. Nezemřela, ale spí.
  43. Upomínky.
  44. Ve chvíli bolesti.
  45. Po vzdušných perutích.
  46. Jeť odvěký trud...
  47. Kristu na kříži.
  48. Jarní.
  49. Dlouhá chvíle.
  50. Májová.
  51. Na smrt mladé dívky.
  52. Resignace.
  53. Rok.
  54. Má melodie.
  55. Dlouhá noc.
  56. Uvadla růže...
  57. V zamyšlení.
  58. Orej mi čelo.
  59. Půlnoční.
  60. Útěcha.
  61. Angelus Dei.
  62. Večerní modlitba.
  63. Klekání.
  64. Zvony štědrovečerní.
  65. Na večerní zvon.
  66. Po klekání.
  67. Již šero řinulo se...
  68. Večernice.
  69. Píseň ptačí.
  70. Večerní procházka.
  71. Večerní kresba.
  72. Povzdech k měsíci.
  73. Skizza večerní.
  74. V jasné noci.
  75. Na měsíc.
  76. Tichá noc.
  77. Vigilie.
  78. V noci sám.
  79. Svit luny.
  80. Na jednu hvězdu.
  81. Pouť nocí.
  82. Hvězdám.
  83. Noc nade hroby.
  84. Noční zpěv poutníka.
  85. Mluva duší.
  86. Samota.
  87. Noční růže.
  88. Jabloň.
  89. Májová.
  90. Opuštěná.
  91. Květina.
  92. Poslušná.
  93. Novicka.
  94. Mladý mnich.
  95. Nevěsta.
  96. Stará panna.
  97. Spí v lesku čistoty...
  98. Mrtvé matce.
  99. U lože dlouho trpící.
  100. Na hrobě sv. Irije.
  101. Večer před svatbou.
  102. Zpěvačce „písně o doufání.“
  103. Píseň truhláře.
  104. Malý čaroděj.
  105. Před bouří.
  106. Sníh na růži.
  107. První májový déšť.
  108. Slzy.
  109. Růže.
  110. Vodopád.
  111. Trosky.
  112. Píseň v slunečnu.
  113. Na lodi.
  114. Růže.
  115. Po bouři.
  116. Umírající laň.
  117. Sen.
  118. Návrat.
  119. Panoš.
  120. Beze stop.
  121. Prosba.
  122. Dítě.
  123. Loď času.
  124. Na lebku z Palestiny.
  125. Zvon.
  126. Hymna lásce.
  127. Stráž mrtvých.
  128. Dubnový den.
  129. Hymna smrti.
  130. Démon.
  131. Otázky.
  132. Ó mlčte mi...
  133. Ještědu.
  134. Na kadeř.
  135. V bouři.
  136. Vlašťovky.
  137. Zvony.
  138. Na lýru.
  139. Smír.