Za tebe!

Za tebe!
Za tebe jen jsem mládí obětoval a co mi dalo, rád ti v cestu vhodil, tvé teplé srdce věrně ve svém choval, a nyní – samota můj celý podíl. Za tebe jen jsem krajem světa kráčel svou rukou slabou tiskna chladnou tvoji, za tebe jen jsem řetěz dnů svých vláčel, vzdav hořkostem své dětství, ztrátám, boji. Za tebe zatratil jsem duši bludnou a místo ctnosti cestu volil hříchů, a teď mám kráčet sám tou cestou trudnou a bolest má a hanba je ti k smíchu! Ó nyní vím, že láska slabé ženy jest bludičky jen leskem, hříčkou větru, ó nyní vím, že život poskvrněný jen smrtí již se jména svého setru. [22] Ó nyní vím, že pravdu měl, kdo plakal nad příchodem mým ve svět, plný bláta, ó nyní vím, že hled tvůj, jenž mne lákal byl světlem zloděje, jenž na lup chvátá. Jsem ztracen již – vím dobře! Nač však lkáti, když ozvěnu mých vzdechů půlnoc stlumí, kdy duši nikdo jitra nenavrátí a bez tvé soustrasti mé zajdou dumy. 23