Rozloučení.

Rozloučení.
Měj se dobře, srdéčko! Staročeská píseň.
Tak jdi, má duše, neplač již a dovol bych vyvinul se z tvého náručí. Skrať hroznou chvíli, nežli srdce naše žal její krutý navždy umučí. Tím pláčem již se nutnost nepromění – jeť hořká láska, hořčí rozloučení. Čím dřív se rozejdem, tím dříve oba se usmíříme se svým osudem. Vím, v dáli, bez naděje na shledání že nevěrni si nikdy nebudem. Jsmeť oba puklým srdcem spečetěni – jeť hořká láska, hořčí rozloučení. Dvě dálné hvězdy v půlnoc smutně tmavou se jedním světlem na své dráze skví. Polibkem v sobě na mžik odpočinou a v stejném pádu najdou bratrství. [51] I přejde noc – jich zítra více není – jeť hořká láska, hořčí rozloučení. S tou ránou do duše až na dno vrytou se rozcházíme. Ohlédni se zpět! Tam lásky kolébka, zde rakev její, a svadlých květů – krve na nich sled, na obě anděl lká slz posvěcení – jeť hořká láska, hořčí rozloučení. Nuž tedy, navždy! Jestli za můj život bůh podá tobě krůpěj úlevy, chci rád jej dát, nechť míru úsměv blahý se na tvé líci časem objeví. Klid v snu a sílu dej jí bože v bdění – jeť hořká láska, hořčí rozloučení. 52