Otázky.

Otázky.
... přírodu, jež ku bolestem mne stvořila G. Leopardi.
Ó přírodo, v svých velkých činech nač tolik zármutku zde skrýváš? nač zahalena v tajů stínech o novém smutku pouze sníváš? Nač tolik snesla’s ve svět žalů, nač v život jsi nám slzy vlila, nad úzkou stezku k ideálu jsi samým trním zastavila? Nač všecky sladké žití klamy dáš doznít oklamání echem? nač mučit srdce vzpomínkami, kdy vše lze skončit krátkým vzdechem? Nač vsila’s v jeden blankyt boží se hvězdami i černé mraky? nač v sadech k růžím dáváš hloží, a zmije v háji mezi ptáky? [220] V svém blahu neštěstím být jiným, a v bídě zase kletbou sobě, jít rájem, ladem nehostinným, a stejně stlít pak v úzkém hrobě – A nezvědět ni ve skonání, co s prahem hrobu na nás čeká, zda klid, či věčné putování, zda ráj též stvořen pro člověka... Ty přírodo jsi bez odvěti, a lidskému to srdci stačí i k mukám, plesům zledověti, a celý život prosnít v pláči. 221